Západ se postavil na stranu pučistů, říká turecký prezident. „Nepostavili jste se na stranu vedení této země, které se bránilo proti puči.“ Na druhé straně dává v EU rakouský spolkový kancléř Christian Kern, sociální demokrat (foto nahoře), k diskusi ukončení jednání o přistoupení Turecka. Tato jednání jsou podle něj jen „diplomatickou fikcí“.

Obě pozice ukazují, jak daleko jsou Turecko a Evropa od sebe dnes vzdáleny. A nejedná se o izolované názory. Můžeme vycházet z toho, že prezident Recep Tayyip Erdogan vyjadřuje pocit, kterým se dnes nechávají vést miliony Turků – a není to způsobeno jen masivní indoktrinací obyvatelstva propagandistickou „mašinou“ AKP. Tak daleko, jak chce jít Kern, ho nebude jistě sledovat všech 27 států EU. Ale dojem, že s tímto státem není možno hovořit o lidských právech, není rozšířen jen u nás.

Chybějící akt solidarity

Od neúspěšného puče opravdu Turecko žádný špičkový západní politik nenavštívil. Na absenci solidarity si Erdogan stěžuje právem. Ale kdo z první garnitury evropských politiků by se býval takového prvního kroku vzhledem ke zmateným zprávám v hodinách následujících po oznámení plánu pučistů odvážil? Plánu puče, který Erdogan, cílový objekt tohoto pokusu označil jako „dar z nebe“? Nebylo zde nasnadě podezření, že mu vzpoura důstojníků přišla právě vhod, vzpoura, jejíž příprava byla z jeho okolí dlouho monitorována a nakonec dokonce i spoluiniciována?