Friedmanova krásně utopická vize byla samozřejmě již tehdy jen teoretickým cvičením v liberálním ekonomickém myšlení. Pokud bychom však jeho teorii aplikovali na současnou českou vládu a bez rozpaků zrušili ministerstvo průmyslu a obchodu, dopravy, zemědělství, školství (o mládeži a tělovýchově nemluvě), „evropské“ ministerstvo místního rozvoje, aktivistické zelené ministerstvo životního prostředí a zcela zbytečné ministerstvo kultury, výdaje státního rozpočtu by poklesly o čtvrtinu. Úspora by představovala 316 miliard korun, tedy téměř 20 % našeho veřejného dluhu.

Oproti jiným evropským státům je však naše vláda, i se svým ministrem bez portfeje, stále relativně štíhlá a střízlivá. Z šestnácti italských ministrů například jeden zodpovídá za zjednodušení veřejné správy. Německá vláda podlehla módní vlně ministerstev pro ekonomickou spolupráci a rozvoj či pro rodinu, seniory, ženy a mladé (pod toto ministerstvo tedy patrně nespadají pouze svobodní heterosexuální muži středního věku, neboť jinak pokrývá celou německou populaci). Polský kabinet tvoří dvacet čtyři ministrů včetně ministra pro digitalizaci či ministra pro sport a turismus. Norsko má své ministerstvo dětí, rovnosti a sociální inkluze, které je u nás díky nevyžádaným službám Barnevernetu dobře známé.