V letošním roce uplynulo 150 let od prvního vydání prvního dílu Marxova Kapitálu. S výjimkou KSČM u nás toto výročí nikdo nepřipomínal. Marxova politicko-ekonomická práce je a zůstane příliš spojena s marxismem-leninismem a destrukcí naší země. A přesto právě dnes, v době post-lisabonské, zasahuje Marx a marxismus do evropského dění stále silněji. Ostatně mezi „otci zakladateli“ Evropské unie nalezneme i přesvědčeného marxistu Altiera Spinelliho.

Údiv ideologů

Německý profesor Hans-Werner Sinn ve svém článku What Marx Means Today v časopisu Economic Affairs pohlíží na Marxe především jako na ekonoma a makroekonoma, který se zabýval daleko více chováním a fungováním kapitalismu než utopickým líčením socialismu. Přesto jeho přínos nenalezneme v rozvíjení ricardiánské ekonomie, nýbrž v jeho centrální tezi Vědomí lidí neurčuje jejich bytí; nýbrž naopak, jejich společenské bytí určuje jejich vědomí. Tuto tezi ostatně prověřila i paradoxní historická zkušenost: Marx tvrdil, že systémy, které jsou založeny pouze na zbožných přáních ideologů, musí zkolabovat. A právě na marxistické ideologii založený komunismus také zkolaboval.

Podle Sinna je stále aktuální spor mezi ekonomickou základnou a ideologickou nadstavbou vládnoucí třídy. Vládnoucí třídou dneška je přitom politicko-mediální komplex, který nerozumí a nechce rozumět nižší a střední třídě. Toto hluboké neporozumění vede k rostoucímu společenskému napětí, k nepokojům a revoltám. Údiv nad brexitem či nad vítězstvím Donalda Trumpa je údivem ideologů, kteří odmítali diskutovat o globalizaci či migraci a arogantně servírovali svým občanům svůj jediný správný, nezpochybnitelný názor.

Dodnes přitažlivou částí Marxovy ekonomie zůstává pracovní teorie hodnoty. Tedy právě ta část, ve které se Marx dopustil nejhrubější chyby, a přesto je stále znova vzývána odboráři a socialisty všech stran. Sinn tento Marxův ideologický omyl vysvětluje jednoduše na příkladu Rembrandtova obrazu: jeho cena nemá nic společného se mzdou, kterou za něj malíř obdržel. Mzda je totiž, vedle ceny kapitálu a půdy, jen jedním z nákladů, který firma nese. Ceny jsou navíc vždy odvozené od vzájemné konkurence spotřebitelů a jejich preferencí, nikoli od času, který dělník (nebo profesor či zubař) prací stráví. Marxova pracovní teorie hodnoty je sice z ekonomického hlediska mylná (Marx ostatně nemohl znát koncept mezního užitku, jeho Kapitál vznikl v předvečer marginalistické revoluce), o to přitažlivější je však dodnes pro voliče, jejichž mzda je ohrožována ideologickou nadstavbou „vítačů“, „oteplovačů“ a zastánců globalizace.