Bič svastiky zasáhl mnoho zemí a národů, ovšem nejvíce na nacistickou okupaci doplatili Židé, kteří čelili v okupované Evropě čím dál horšímu zacházení, které později vyústilo v systematické vyvražďování.

Spojené státy, Velká Británie, Austrálie a mnohé latinskoamerické země odmítaly přijímat židovské uprchlíky, jen málo lidí bylo ochotno podat Izraelitům záchranou ruku. Čestné místo mezi nejstatečnějšími lidmi (Oskar Schindler, Raul Walenberg, Irena Sendlerová) zaujímá málo známý Čiune Sugihara, Japonec, příslušník země, která byla spojencem nacistického Německa.

Z nacistických válečných zločinů byl šokován

Otec chtěl mít z Čiuna lékaře, ale on projevil zájem o cizí kulturu, začal studovat angličtinu, a dostal se tak s otcem do rozepře. Otec ho tlačil k přijímacím zkouškám na medicínu, ovšem ty Čiune bojkotoval, nakonec prosadil svou a odešel studovat vysněnou angličtinu. Za nějaký čas projevil zájem o místo v diplomatických službách, konkrétně na ministerstvu zahraničí, a zakrátko se stává vysoce postaveným úředníkem ministerstva zahraničí. Své první působiště má v Mandžusku, brilantně zvládá ruštinu a němčinu a stává se expertem pro ruské záležitosti.

Ještě než začala operace Barbarossa (nacistické přepadení SSSR), snažili se mnozí Židé ze západní Evropy uprchnout do východní Evropy a pak třeba i dále. Poměry v SSSR, přes nějž museli uprchlíci přejít, byly pod Stalinovou vládou ukrutné, nelidské, přesto se Stalin prozatím systematického pronásledování zdržel. Právě v této době, na začátku 40. let, se Sugihara, již jako vicekonsul v Kaunasu v Litvě, dovídá o tíživé situaci Židů v různých zemích Evropy.