Je zajímavé, že následující zprávu si v našich mainstreamových médiích nepřečteme: hovoří o dalším kosmickém tělese o průměru „pouhý“ kilometr, kterézítra těsně mine naši Zemi.

Samozřejmě, že „těsně“ je relativní pojem, a vesmírný cvalík, který by při dopadu byl schopen lidstvo – či jeho značnou část – vymazat z povrchu zemského, proletí deset milionů kilometrů od nás, což je určitě víc, než jsme běžně zvyklí dojíždět do práce. Z kosmického hlediska však jde o těsný průlet.

Co to, že je ticho?

Média obvykle podobné „senzace“ milují. Jenže jde o téma pro ně značně ošemetné. Na jednu stranu je pro mainstream extrémně důležité nás strašit: strach drží lidi v ukázněném šiku a přesně to „Velký Bratr“ potřebuje. Na druhou stranu však je extrémně potřeba nevystrašit „konzumenty“ moc. Pak by totiž třeba (alespoň někteří z nich) začali ze samého šoku přemýšlet.

Třeba o tom, jak neuvěřitelně křehká je naše civilizace, která by nepřežila ani katastrofu rozměrů mnohem menších. Takové myšlenky potom vedou k počátku úvah o tom, jak se z dané civilizace pokud možno v tomto smyslu vymanit. A úvahy plodí – postupně – lidi připravené a vyzbrojené. Z „ovčana“ je rázem „šílený prepper“. A to těžko „báječný nový světový řád“ chce... Nebo – hůře – mohou lidí začít uvažovat o tom, jak křehcí a zranitelní jsme. Že jsme vydáni na milost a nemilost silám nekonečně větším, než jsme sami.

Jediná bezpečná metoda

Asteroid typu tělesa 1999 FN53 je typem hrozby, s níž nemůžeme, pokud ji neobjevíme s tak asi desetiletým předstihem, absolutně nic dělat. Pokusy řítící se zkázu z kosmu odvrátit, jaké vídáme v akčních filmech, patří opravdu výhradně na plátna kin. Vědci se sice pokoušejí vymyslet tu více, tu méně zajímavé možnosti, jak potenciální zkázu z oblohy odvrátit (v tomto případě na jinou dráhu). Nicméně zatím přiznávají, že by museli o asteroidu vědět deset až dvacet let dopředu – a nikdo zatím nedokázal zmapovat sluneční soustavu tak, aby podobně „maličké“ těleso sítem neproklouzlo.