Vezmeme všeobecně váženou osobnost, která svým celoživotním dílem prokázala odborné, ale především morální hodnoty, a pověříme ji úkolem působit na společnost a její instituce tak, aby to vedlo k tomu, že se lidé dovolají svého práva. Zejména pak při styku slabého občana se silným státem. Leč cesta do pekla je obvykle dlážděna dobrými úmysly. Zde přitom stačí, aby se ombudsmanem (v tomto případě spíše ombudsmáňou) stal mravně zkažený člověk se zvráceným pojetím práv, a výsledkem je hrozivá destabilizace společnosti. To, co dnes předvádí na této pozici Anna Šabatová, nelze nazvat jinak než jako vyhlášení války slušným lidem a snaha o destrukci přirozeného řádu, který společnost na tomto území vždy ctila. Je ovšem jen na nás, zda válku prohrajeme bez boje a zda naše hodnoty a elementární principy necháme ombudsmáňou zničit úplně.

Prvním ombudsmanem byl Otakar Motejl. Respektovaný právník, bývalý předseda Nejvyššího soudu, známý svou obhajobou nespravedlivě stíhaných. Motejl vykonával funkci poměrně rozumně, ale příklon k právům bez povinností byl bohužel znatelný už tehdy. Z velké části proto, že Motejl byl ke konci svého období starším, již nemocným člověkem. A jeho zástupkyní nebyl nikdo jiný než dnešní ombudsmáňa Šabatová. Druhým ombudsmanem byl Pavel Varvařovský. Zkušený právník, někdejší soudce Ústavního soudu. Ten pro mě představoval jisté zklamání. Právě proto, že začal razit otevřeně koncepci absolutních práv bez jakékoliv povinnosti. Přesto však dle mého názoru znal při své inteligenci a vzdělání jisté hranice, kdy by prosazování této koncepce začalo vyvolávat jasné odmítnutí ze strany společnosti. A snažil se za tyto hranice nejít. Ovšem po jeho rezignaci nastalo pro občany ČR peklo.

Po vleklých tahanicích zvolili zákonodárci do úřadu ombudsmana Annu Šabatovou. Nikdy jsem nepochopil, proč. Její protikandidát, právník Stanislav Křeček, není určitě můj šálek čaje a jeho tupá obhajoba regulace nájemného mi zvedala tlak, nicméně v tomto případě ze dvou možností byl jednoznačně lepším kandidátem.

Holt stupidní politické hry takzvané parlamentní demokracie. A madame Šabatová rozehrála hru, kterou započala již jako zástupkyně Otakara Motejla, ale kterou vzhledem k okolnostem nemohla dovést k dokonalosti. Dnes je bohužel situace jiná.