Způsobily to vážné ekonomické potíže plynoucí z Moskvou naordinované orientace na těžký - a zvláště zbrojní - průmysl. Dělníci sice vydělávali značné peníze, ale neměli je za co utratit, protože lehký průmysl, který vyráběl spotřební zboží, byl utlumen.

O tom, že se chystá měnová reforma, probleskovaly na veřejnost různé fámy. Komunisté to ale odmítali. Ještě v pátek 29. května 1953 ve svém rozhlasovém projevu tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“ Den poté se ukázalo, že prezident lhal.

V zájmu utajení „krádeže století“ byly v Sovětském svazu již v předstihu vytištěny nové československé bankovky. Režim se na ni chystal od poloviny roku 1952 a s blížícím se koncem května zemi křižovaly tajné transporty s bednami nových peněz.

Ještě v roce 1953, osm let po druhé světové válce, byl stále nedostatek zboží pro uspokojení základních potřeb. Stále existoval přídělový systém, zavedený za protektorátu v roce 1939. Kdo potřeboval koupit nějaké zboží, musel buď kupovat na volném trhu za vyšší ceny, nebo získat přídělové lístky. Potíží se zajištěním základních potřeb a spotřebního zboží pak měli komunisté po celých pětatřicet let.

Tříkilový bochník chleba bylo na přídělový lístek možné koupit za 12 Kč, ve volném prodeji stál 50 Kč.