Což takhle vydat se po stopách starých Slovanů s vynikajícím paperbackem Vratislava Košťála, který po dlouhé době vyplnil mezeru v knižních tipech na výlet, věnovaných Horní Lužici. A to před krátkým časem vydaným v pražském legendárním sportovním a turistickém Nakladatelství Olympia.

Historický exkurz

Nejprve si osvěžme paměť, přátelé. Severní Čechy vrcholí hřebeny hor, nazývanými Lužickými. Právě tento region je historicky spjat s vývojem zemí Koruny České, mezi které s těsně sousedící Horní Lužicí po několik staletí patřil.

Původní pojmenování Lužice pochází od stejnojmenného západoslovanského kmene, který ale původně osídlil sousední Dolní Lužici, prostoupenou četnými močály a slepými rameny řeky Sprévy. Právě tyto mokrořady daly vzniknout slovům „louže“ či „loužička“ stejně jako lužním lesům. Horní Lužice, na rozdíl od Dolní, odpradávna nesla pojmenování Milsko nebo Miličansko, podle slovanského kmene Milčanů, kteří se zde kdysi usídlili.

Svůj přívlastek Horní země získala asi v roce 1410, a to podle své polohy ve vyšší nadmořské výšce, kterou prostupuje směrem k severu od české hraniční čáry, aby se odlišila od severněji a níže položené Dolní Lužice. Její povrch je zalesněný a zbrázděný horstvy s pískovcovými skalními útvary i celými skalními městy.