Mít národní řeč je jako mít živého tvora. Pečovat o ni znamená starat se, aby nezemřela z nedbalosti, aby sílila, rostla v pojmech, v účelnosti, v kráse, v myšlenkových spojitostech. Mít stát a rušit jeho hranice, rovná se stát nemít. Mít řeč a nepřiznat jí význam úředního jazyka, je nehlásit se k toulavému zvířeti. Vytvořit vlastnímu lidu ve vlasti domov, zakládat mu možnosti obživy a výživy, to je dobré hospodaření a rozhodně to neznamená upřednostňovat nás před druhými. Ať se v každé vlasti každý lid postará o své dobré životní podmínky a budeme upřednostnění úplně všichni. Naproti tomu ti, kteří páchají nájezdy, sobecky při nich žádají koláče bez práce, narušují kulturu a hrozí útlakem, jsou narušitelé hranic a je správné, že pocítí vyhnání. Ujímat se cizinců znamená dobrovolně pomáhat bezradným. Pomáhat lidem, kteří se chovají a jednají jako dobří hosté. Takoví hosté chtějí být a budou užiteční.