Na to, čím je tato ignorance způsobena, když ji srovnáme s rozruchem kolem zatím nepotvrzené otravy ruského disidenta Alexeje Navalného, je snadná odpověď. V Turecku je každému zaručeno právo na spravedlivý proces, a tudíž byla její hladovka naprosto zbytečná. Nebo snad ne?

Dnes pokračuje ve městě Tunceli, kdysi kurdsky Dersim, další „spravedlivý proces“. Kurdský režisér Kazim Öz (na snímku) v něm čelí 7 až 15 letům vězení za „členství v ozbrojené teroristické organizaci," kterou je myšlena Kurdistánská strana práce, známá pod zkratkou PKK. S Kazimem Özem jsem se setkal osobně a měl možnost s ním i mluvit, když se v Praze účastnil české premiéry svého předposledního filmu ZER. Tento film získal řadu ocenění a Česká republika byla jedinou zemí tzv. bývalého východního bloku, kde se film promítal. ZER je poetický film o hledání vlastních kořenů, vlastního životního pocitu a osudu své rodiny. I když se odehrává na pozadí současného kurdsko-tureckého konfliktu a pojednává i o masakru alevitských Kurdů v Dersimu v 30. letech 20. století, nic, v čem by bylo možno spatřovat podporu terorismu, v něm rozhodně není.