Mluvilo se ovšem především o vyhlášení sankcí vůči Bělorusku. To je samozřejmě daleko větší ohrožení evropských hodnot než pirátské akce Turecka.

Sankce vůči Turecku schváleny nebyly. Kromě Německa, což se očekávalo, je zablokovaly i další státy. Podle tureckého právníka Musy Cömerta, přítomného jednáním, to byly i Itálie, Španělsko, Malta, Maďarsko a Bulharsko. Oficiálně je další jednání odloženo na „pozdní srpen“. Předtím se mají k jednání sejít mimochodem i německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron.

Co donutilo zmíněné státy hlasovat proti sankcím, je jasné u Německa a dalo se to očekávat. Bulharsko má s Tureckem, stejně jako další balkánské státy, dohodu o hospodářské spolupráci. Maďarsko se hlásí k turkickým tradicím a má s Tureckem rovněž velmi přátelské vztahy. Co vedlo ostatní státy, aby se postavily proti Řecku, se časem ukáže, nejspíš to bude nějaké „drobné vydírání“. Všechno diplomatické úsilí především Německa se bude soustředit na to, dostat Řecko a Turecko k jednacímu stolu. Nutnost tohoto dialogu mimochodem zdůrazňuje i francouzský prezident.

Řekové se vesměs ptají: O čem se ale bude jednat? O tom, že Řecko má postoupit polovinu ostrovů v Egejském moři Turecku?

Mezinárodní právo o výsostných vodách mluví jasně. Jakékoli aktivity tureckých těžebních lidí a jejich doprovodných válečných fregat ve Středozemí jsou ilegální. Je to tedy až příliš jednoduché na to, aby bylo o čem jednat. Turecko se má stáhnout, a pokud chce ropu, má si koupit licence.