Náš bývalý kolega buďto zapomněl, že už není novinářem anebo mu ještě nedošlo, že je politikem. Co by od novináře obstálo jako vítaná mediální kritika, to od politika působí jako nepatřičná snaha ovlivňovat nezávislá média.  

Náš bývalý kolega Martin se stal politikem, takže pokud jde o Ukrajinu, měl by se vyjadřovat spíše k tomu, co se tam děje, než ke způsobu, jakým se o tom referuje. Nevíme, jestli vládu v Kyjevě považuje za legitimní anebo loutkovou, jestli souhlasí se sankcemi uvalenými Evropskou unií na Rusko, jestli je v názorech na Ukrajinu zajedno s ministrem zahraničí Zaorálkem, anebo zda patří k těm, kterým vadí vměšování se EU a USA do vnitřních záležitostí ukrajinských oligarchů. Místo formulování svého politického postoje se nám Martin svěřuje s obavou, že ho televize o Ukrajině neinformuje objektivně.  

Martin Komárek je asi neprávem podezírán, že chce cenzurovat či manipulovat média. To určitě nechce. Riskuje daleko horší věc, a to podezření, že se chce na neobjektivní či nekorektní televizi vymlouvat, že si kvůli jejímu neprofesionálnímu vysílání nemůže jako politik utvořit na věc relevantní názor.  

Takto si ovšem počíná politik na baterky. Politickému profesionálovi je ohledně Ukrajiny zcela jasné, co je ve hře, má povědomí o sférách vlivu, ví kdo je spojenec a kdo je cíl. Politikům ani náhodou nejde o krizí a násilím zmítané Ukrajince, o demokracii či o svobodu. Jde jim o moc a Martinu Komárkovi se, když to zblízka vidí, nechce být tím, kým se stal – politikem.