Podpis jakéhosi náměstka Šišky, který kdysi už s policií v patách stvrdil bance lukrativní byznys. Drábkova sockarta není jenom klasický malér, jakých politici produkují spousty. Nakonec může být významným precedentem. To v případě, že navzdory své smluvně ošetřené nevypověditelnosti a nezrušitelnosti bude vypovězena a zrušena.

S tezí, že se s něčím nic nedá dělat, neboť to neumožňují platné smlouvy, se co chvíli setkáváme proto, že úředníci a politici, kteří se jménem státu, tedy jménem daňových poplatníků podepisují, nejsou za případnou škodu hmotně odpovědní. U sockarty banka tvrdí, že už do projektu investovala tři sta miliónů a premiér místo toho, aby důsledek podnikatelského rizika poradil bance řešit s panem Šiškou, naznačuje ochotu odškodnit banku z veřejných peněz. To je samozřejmě špatně, protože s občany, kteří mají zaplatit za Šišku, nikdo nápad se sockartou nekonzultoval.