Tváří v tvář neakceptovatelného zabíjení se nabízí pohlížet na zavražděné kreslíře jako na hrdiny a učinit z nich symbol svobodného tisku, aby jejich smrt nevypadala jako marnost, kterou si navíc vykoledovali. Proto v prvním poryvu zděšení a smutku byl každý spontánně Charlie. S odstupem času se ovšem debatě o karikaturách nelze vyhnout.

Tak jako svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého, i pro svobodu slova platí nějaké hranice. Vzpomínám si, jak mi kdysi jeden velmi populární humorista na otázku, zda existuje něco, o čem nelze žertovat odpověděl, že žertovat nelze o smrti dítěte.

Svoboda slova není a ani nemá být absolutní. Připomeňme si, jaké pozdvižení vyvolalo několik vulgárních výrazů, které pronesl náš prezident. Představme si, že by se na svobodu slova vymlouvali rasisté. Svoboda bez odpovědnosti bývá nezřídka pouhou svévolí. A aby to nebylo tak jednoduché, vidíme za svobodou slova demonstrovat politické pokrytce, kteří jsou mimořádně alergičtí na svobodné slovo, míří-li kriticky na ně.