Vše, co nyní zmiňují o Komárkovi životopisy a nekrology, má své kořeny v tomto jeho dětském dramatu. Valtr Komárek žil s vědomím, že život není nic samozřejmého. Žil s pocitem dluhu vůči lidem, protože jen díky lidské obětavosti přežil. A v kritických chvílích svého života si byl vždy vědom, že otázka zda mluvit, anebo mlčet, není v jeho případě jen otázkou přesvědčení, ale také otázkou života a smrti.
Valtr Komárek je ve vzpomínkách všech, kdo ho znali, laskavým, tolerantním a veskrze pozitivním člověkem. Přesně tyto vlastnosti ovšem v politice představují hendikep. Komárek se po listopadu 89 stal populárním ekonomem, který přesvědčil veřejnost, že nás čeká skvělá budoucnost. Ve chvíli, kdy jeho bývalí kolegové z prognostického ústavu prosadili ekonomickou reformu založenou na privatizaci, kterou Komárek od první chvíle považoval za loupež za bílého dne, stáhl se do ústraní. Nešel s Klausem do střetu, jako nešel po šedesátém osmém do střetu s Husákem. Znal své možnosti, věděl, kdy nelze vyhrát a věděl, že nesmí prohrát.
Lidé z prognostického ústavu, o kterých Komárek ve zmíněné třinácté komnatě konstatuje, že ho zradili, na něj dnes vzpomínají přátelsky, uctivě, dokonce s láskou. Je to přízračné: zrádci, kterým ani nedošlo, že zradili, protože zrazený si výčitky nechal pro sebe. Nebylo to proto, že by mu chyběly argumenty. Důvodem bylo, že v konfrontaci s mocí, co jde za svým přes mrtvoly, se stal židovským dítětem, které ve snech děsí šibenice.
Kdosi řekl, že Valtr Komárek byl spíše vizionář, než ekonom. Je-li to pravda, pak je nám třeba vizionářů místo ekonomů. Také se v těchto dnech říká, že Valtr Komárek bude chybět. Pravda ale je, že jako špatné svědomí politiků, kteří mluví nad jeho rakví, zde zůstane.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
