Většina komentářů má prezidentovi za zlé, že v živém vysílání použil vulgární slova, která se nehodí k prezidentskému majestátu. Vedle vášnivých odsudků od milovníků spisovné češtiny se objevily úvahy politiků a analýzy politologů, kteří se zamýšleli nad tím, co prezident použitím vulgárních výrazů sledoval, na jakou cílovou supinu mířil, a jak mohl být úspěšný.
Podle jednoho je prezident sprosťák, podle druhého to předstírá, aby oslovil sprosťáky a podle třetího ukázal na sprosťáky prstem a ti si teď na něj sprostě vyskakují… Jisté je, že zatímco jedna polovina národa se za prezidenta hluboce stydí, ta druhá mu tleská za to, že se nebojí jadrně pojmenovat věci pravým jménem.
Zemanovi odpůrci poněkud přehánějí, Zemanovi stoupenci na oplátku zlehčují. Za zmínku stojí, že Karel Schwarzenberg, na jehož prostořekou češtinu se Miloš Zeman vymlouval, nemá s vulgárními výrazy prezidenta problém a vadí mu spíše výroky, které prezident pronesl spisovně.
Ze záplavy textů k aktuálnímu Zemanovi vyčnívá například kuriózní přirovnání protizemanovské a prozemanovské petice s Chartou a Antichartou. Hezká obhajoba kultivované intelektuální kavárny se podařila Petru Fischerovi, komentátorovi Hospodářských novin. V Literárních novinách pak Michal Komárek do série k Zemanovi v Lánech objevně cituje z knihy Heráci Irvina Welshe a umělecký dojem je z toho daleko silnější, než ze záplavy strojených moralit.
Zahlceni a přesyceni Zemanem kupodivu neřešíme, co měl Zeman na srdci. Například kdo je a kdo není vězněm svědomí. Jenomže to by se předmětem celonárodního diskursu nestalo, ani kdyby si prezident odpustil ty tři vulgarismy, které republice vyrazily dech. Co Zeman řekne spisovně, nebývá zábavné a zpravidla se to netiskne, neboť se nepředpokládá, že by to někdo četl.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
