Ivan Jordák: Co a kam v tomto roce?

31.01.2019 9:45

Už delší dobu nám přinášejí média názory, co nám přineslo uplynulých 30 let od převratu, ale také odhady, co je před námi, co s námi bude, a jak vlastně bude ve světě. Také je nám určováno, kdo je přítel, kdo nepřítel, a co s tím musíme udělat.

Ivan Jordák: Co a kam v tomto roce?
Foto: pixabay.com
Popisek: Demokacie - ilustrační foto
reklama

Stále je opěvována demokracie západních států, jež jsou nám vzorem a které musíme následovat, ať se jedná o Velkou Británii, USA, Německo a třeba Francii, kde se demokracie utvářela po dobu cca 400 let. Přiznává se už, že ve své většině šlo o tvrdý boj, nikoli žádnou selanku. Nejkritičtější názory již otevřeně uvádí, že se u nás demokracie předstírala, ale ve skutečnosti šlo o zlodějny, prodejné politiky a vysávání státu. Za východisko je však stále považováno přizpůsobení se západním státům. Někde je tím jejich systém, jindy způsob života, potom vztahy mezi lidmi, také kultura a hodnocení všeho cenou.

Když ovšem některý z těchto států navštívíte, je najednou až příliš věcí jinak. Někdy stačí o tom mluvit se známým, a někdy si něco přečíst v tiskovinách jiných než našich. Jak říká jeden přítel, „nelze vyloučit, že nám předkládaná událost v médiích, se někde někdy stala. Ale pak je nutné mít i odpověď kde, kdy, kolikrát a proč.“ Je také dobré srovnání, jak si v té zkoumané věci počínají jiní. Pokud tu odpověď získáte, hodně se změní. Je na příklad uveřejněno zvolnění růstu čínské ekonomiky, který se tak stal nejslabším v její historii od vypuknutí globální krize, a to jak hospodářský růst v Číně v posledních letech zpomaluje kvůli obchodním sporům s USA. No, vida, i na Čínu došlo, proběhne vám hlavou. Zůstane to v ní jen do doby, než si zjistíte jinde, že skutečně v Číně došlo k poklesu, ale z ročního růstu HDP 6,9 % na 6,8 %, a Čína je druhou, ne-li dokonce první, největší ekonomikou světa. EU má růst udávaný něco málo přes 2 % a u nás v ČR skoro 3 %. Pak je všechno jinak, jak vyprávěl kdysi Jan Werich v povídce o moudrém rabínovi. Vzít v úvahu jen tato čísla, bylo by nejrozumnější se řídit podle Číny k zabezpečení blahobytu občanů. Patrně to rozumné není, když žádná z našich politických stran ani hnutí, nenavrhuje čínský příklad k následování.

Jak je již uvedeno výše, vzorem nám jsou podle většiny stran či hnutí, hlavně pak médií, západní demokracie, a to za každou cenu. Rád bych se od někoho dozvěděl, proč zrovna západní demokracii? Proč ne severní, jižní, východní, spodní, horní a já nevím, jakou ještě? V čem je rozdíl mezi jednotlivými demokraciemi, a pokud je mezi nimi rozdíl, tak jsou ty ostatní vůbec demokraciemi? Přitom by bylo i dobré sdělit, kdy se pro nastolení demokracie posílá proti občanům vojsko, a kdy je to vyloučeno. V těch posledních 30 letech jsem to slyšel od mála politiků. Jednou jako povzdech, že tu v roce 1948 nebyl generál, jakým byl v Chile Pinochet, ten by udělal s armádou pořádek. A stejný politik protestoval proti dělání pořádku obdobným způsobem v Číně, nebo nakonec i kdysi u nás. Druhou političkou byla žena, navrhující umravnit Ruskou federaci menší jadernou válkou. Nevím, jak by to řešila, aby se umravňování týkalo jen Ruska, ale patrně to podléhá vojenskému tajemství. Stejně tak jsem dosud nepochopil rozdíl mezi humanitárním a nehumanitárním bombardováním. Člověku ve stáří už ale leccos uniká.

Loni jsme neustále připomínali nějaká smutná výročí. Však také ten rok končil osmičkou. Letos rok samozřejmě končí devítkou, ale bude se vůbec něco připomínat. Zatím již po několik let jdou události, které v tomto úseku kdysi nastaly, stranou. Přitom se jedná o události spojené se suverenitou našeho státu a krví našich občanů.

Letos se nabízí osmdesáté výročí obsazení Čech a Moravy Německou armádou a zřízení Protektorátu Čech a Moravy, zastřelení devíti funkcionářů Svazu studentů, zavření českých vysokých škol nejdříve na tři roky a potom až do konce války, spolu s tím zavření několika set studentů do koncentráků, kde jich řada přišla o život. Také 360.000 našich občanů v důsledku Německé okupace našeho státu a boji za jeho osvobození přišlo o život, co se snaží náš establishment včetně médií zamlčet. Tomu odpovídá zpráva o výsledku dotazu našim, zejména mladším občanům, co to je mnichovská dohoda, kdy nevím, z kolika tázaných dokázal odpovědět pouze jeden starší pán, kdo se jednání o dohodě zúčastnil a o čem byla. Byl jsem zděšen úrovní znalostí o tak zásadním dokumentu naší moderní historie.

Asi by bylo rozumnější si stanovit pravidla chování a jednání nejen pro lidi, ale i pro právnické osoby, a pak je bezpodmínečně dodržovat. Někdo zmínil, že nastolení, nebo vybudování demokracie na západě trvalo 400 let a bude to sakra námaha, než se k nim přiblížíme aspoň na dohled. Myslím si, že tento způsob pokusu okopírovat a opsat toho co možná nejvíce, je veskrz naskrz chybný. Nakonec každý, kdo chodil do školy, ví, že opisovat se nesmí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Januška: Poručíme větru dešti

21:04 Karel Januška: Poručíme větru dešti

Soudci z ulice. Včerejší schůze pokračuje dnes a zítra. Poslanec je trestně stíhaný za svůj projev v…