Stále je opěvována demokracie západních států, jež jsou nám vzorem a které musíme následovat, ať se jedná o Velkou Británii, USA, Německo a třeba Francii, kde se demokracie utvářela po dobu cca 400 let. Přiznává se už, že ve své většině šlo o tvrdý boj, nikoli žádnou selanku. Nejkritičtější názory již otevřeně uvádí, že se u nás demokracie předstírala, ale ve skutečnosti šlo o zlodějny, prodejné politiky a vysávání státu. Za východisko je však stále považováno přizpůsobení se západním státům. Někde je tím jejich systém, jindy způsob života, potom vztahy mezi lidmi, také kultura a hodnocení všeho cenou.

Když ovšem některý z těchto států navštívíte, je najednou až příliš věcí jinak. Někdy stačí o tom mluvit se známým, a někdy si něco přečíst v tiskovinách jiných než našich. Jak říká jeden přítel, „nelze vyloučit, že nám předkládaná událost v médiích, se někde někdy stala. Ale pak je nutné mít i odpověď kde, kdy, kolikrát a proč.“ Je také dobré srovnání, jak si v té zkoumané věci počínají jiní. Pokud tu odpověď získáte, hodně se změní. Je na příklad uveřejněno zvolnění růstu čínské ekonomiky, který se tak stal nejslabším v její historii od vypuknutí globální krize, a to jak hospodářský růst v Číně v posledních letech zpomaluje kvůli obchodním sporům s USA. No, vida, i na Čínu došlo, proběhne vám hlavou. Zůstane to v ní jen do doby, než si zjistíte jinde, že skutečně v Číně došlo k poklesu, ale z ročního růstu HDP 6,9 % na 6,8 %, a Čína je druhou, ne-li dokonce první, největší ekonomikou světa. EU má růst udávaný něco málo přes 2 % a u nás v ČR skoro 3 %. Pak je všechno jinak, jak vyprávěl kdysi Jan Werich v povídce o moudrém rabínovi. Vzít v úvahu jen tato čísla, bylo by nejrozumnější se řídit podle Číny k zabezpečení blahobytu občanů. Patrně to rozumné není, když žádná z našich politických stran ani hnutí, nenavrhuje čínský příklad k následování.