Museli jsme hledat záchranu v NATO, aby nás náhodou neobsadili třeba toulající se bezdomovci. Členství nám bylo dopřáno, ovšem za určitých podmínek. Ty, jak je u nás obvyklé, zase tak do důsledku, neplníme, ale nejsme sami. Nakonec ještě, my starší pamatujeme, jak se v rámci cesty k míru, pronášely spousty krásných slov o zrušení obou paktů, jak NATa, tak Varšavské smlouvy. Ta, je myšlena nyní cesta k míru, byla ukončena ale jen rozpuštěním Varšavské smlouvy v roce 1991. A skutečně, až na války na Balkáně, ve Středomoří a Malé Asii mír už je takřka na dosah, jen co tam existující státy pochopí, co jim vše přinášíme z Evropy a hlavně ze Severní Ameriky.

Díky své poloze v Evropě, členství v NATO a EU jsme účastni přínosu demokracie a civilizace v shora uvedených oblastech. Navazujeme tak na dávné naše tradice. Jednak sv. Vojtěcha a jednak krále železného a zlatého Přemysla Otakara II, kteří oba se angažovali ve své době svým dílem na přínosu křesťanství do Pobaltí. Nyní, jak je shora uvedeno, je náš přínos veden mnohem dál, a je mnohem rozsáhlejší. Nezbytné je do toho započíst i přijímání běženců z těchto zemí podle kvót stanovených EU, co údajně nechceme zase respektovat.

Proto asi náš parlament, co bylo snad překvapením pro všechny mimo něj, přijal ústavní zákon o zbraních pro civilisty. Ještě větší překvapení, aspoň pro mě, byla prohlášení některých ústavních činitelů, že je tím vyřešena i obranyschopnost ČR. Je ale patrně potřeba, aby se občané tímto způsobem ozbrojení dostavili organizovaně na hranice, a vykonali tam, co bude nezbytné.