V prvním zářijovém týdnu jsme prožili řadu podivných věcí. V pondělí začal školní rok a několik rodičů se ozdobilo na klopě červenými trenýrkami, aby vyjádřilo svůj nesouhlas s prezidentem Zemanem, jeden pán po něm hodil vejcem a jedna maminka, dávaje tak vzor chování svému dítěti, na prezidenta řvala, aby táhnul. Nevím, co je k tomu vedlo a nechápu ani jednoho z politologů, který přiznal, že prezident Zeman byl zvolen řádně v demokratických volbách, ale, ale, ale. A tak mě jen napadlo, co bude po příštích volbách. Ve své stařecké naivitě jsem si myslel, že pokud je někdo zvolen v souladu se zákonem, tak přes to nejede vlak. Ale jak vidím, pokud nenáleží mezi správné lidi, tak to zase není až tak pravda.

Premiér Babiš se nám vydal na cesty do Německa. S ním, či spíše za ním tam vyrazilo prý asi 30 až 40 spravedlivých, kteří ho zahrnovali křikem, výčitkami a snad i nadávkami. Němci asi byli dost překvapení, očekávali jistě spíš delegaci podnikatelů nebo obchodníků, než delegaci hulvátů, vykřikujících do celého světa, že pokud oni něco neuznávají, tak prostě nějaké zásady, jež jsou příznačné pro demokracii, třeba slušnost, uznání výsledků voleb, pokud proběhnou v souladu se zákonem, respektování názoru jiného, vůbec neplatí a platí pouze to, co chtějí oni. Nevím, nevolil jsem pana Babiše a ani ho volit patrně nikdy nebudu, ale bohužel musím přiznat, že hnutí, které vede, dostalo nejvíce hlasů.