Dostal ji ale na řadě míst jiných, a mám dojem, že ti, co medaili udělili, o strýčkovi před jejím předáním nic nevěděli, a pochybuji, že si na strýčka ještě letos vzpomenou. Ale strýčkovi se medaile málem nevejdou do kufru, jak se sám pochlubil. Má zkrátka parádního synovce, který na rodinu drží. Když nedá jeden, obstará jiného. Státní svátek, 28. Říjen, den vzniku samostatného československého státu, se tedy slavil podivně, ale vlastně taky, je vůbec co slavit, když Československo už nemáme přes dvacet let, a ti, co se podíleli na jeho rozbití, se nyní prohlašují za největší ochránce státu a práv jeho občanů.

Místo vzpomínání na vznik republiky, jsme si užívali příběh ministra, dalajlámy a strýčka, díky televizi, převážně podle interpretace ministra a jeho příznivců. Byl to již x-tý díl seriálu, „Jak se zbavit prezidenta, kterého si lidi zvolili sami.“   

Prezident to má nahnuté, a proč také ne. Obsadil místo, které někdo určil pro jiného. Jasně se ukázalo, že na lidi se nedá spolehnout. Nakonec už o tom kdysi hovořil Berthold Brecht. Proto pan Ruml chce proti prezidentovi použít čl. 66 ústavy, zatím nevysvětlil ale jak. Pan Gazdík navrhuje zase mu sebrat z rozpočtu nějaké peníze. Kdysi s tím před léty přišel pan Paroubek ve formě sebrání peněz prezidentovi na lety do zahraničí. Na umravnění pana Paroubka se tehdy podíleli i dnešní sympatizanti pana Gazdíka. Holt, člověk se vyvíjí neustále. Aby se vyvíjel správně, vyzvali nás umělci, páni Dyk a Bartoška k občanské neposlušnosti. To už je na pováženou, její ukázky nejsou od nás zase tak daleko. Snad si ti dva myslí, že o nic nejde, že to je jen taková bojová hra. Další umělci se zase prohlásili za mluvčí národa, a jeho ochránce, tak jak tomu bylo i kdysi.