Něco se změnilo, nebo bude brzy měnit, a nikdo zatím neví, někdo předstírá, že neví, někdo ví, ale nepoví, jiný neví a o to více povídá. Pokud se něco změní, potom se nemůžeme vrátit k normálu, běžnému životu, jak jsme ho dosud poznali a znali. Jak a kam tedy dál? Ale jak dál, odkud? Pro určení nastávající cesty musíme především vědět minimálně místo startu, důvod a tempo pochodu, nakonec pak místo cíle. Zatím máme spoustu úvah, vzájemně si protiřečících.

Hodnotíme-li situaci v naší zemi, vypadá vše až příliš dobře a přehled výsledků potvrzuje, že postup vlády, zdravotníků, hasičů, policistů a armády si zaslouží od občanů ocenění a poděkování. Stejně tak samotní občané ohromili v Čechách neobvyklou ukázněností a vztahem ke starším osobám, jimi nejen deklarovanou, ale i se skutečnou vůlí pomoci a jejím praktickým uskutečňováním. Aspoň tak soudím podle jednání mladších sousedů já, nejstarší člověk v našem domě. Srovnávám-li naši situaci se situací v Německu, Francii, ale nakonec i USA, odkud máme zprávy nejen z médií, ale i známých a členů rodiny, zdá se, že u nás v ČR, ale i ve SR a dalších zemích Vysegradské čtyřky je zatím přijatelná.