Díky nemoci a neustávajícím vedrům jsem nevycházel prakticky vůbec ven. Bavil jsem se pohádkami, westerny, zprávami a obdobnými pořady České televize a potom se marně snažil nalézt vysvětlení toho všeho a odpovědět si na otázku proč.

Lidé starší padesáti let, si určitě vzpomenou na některá z hesel převratu v roce 1989, „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, „nejsme jako oni“, „nastolíme vládu odborníků“. Také třeba na bajky o zrušení vojenských paktů a nastolení trvalého míru, v rámci čeho byly zrušeny naše zbrojovky. Na hodně proklamované heslo, že každý má právo na svůj názor a nikdo nebude pro své politické názory pronásledován. Vzápětí se proto přijmul lustrační zákon na 5 let, který je však platný ještě dnes, tedy po třiceti letech. A v současnosti se volá, že se měli tehdy zakázat komunisté, a nespoléhat se na to, že vymřou.

Nemíním rozebírat všechny osmičkové roky, bylo by to nekonečné. Jen si myslím, že je nejvyšší čas, aby se tím historici zabývali. Když napíšu „historici“, myslím opravdu historiky. Nikoli zaměstnance Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, nebo zaměstnance našeho Parlamentu, či médií a dalších institucí, které byly samy zřízeny, aby něco vyvolaly, nebo potvrdily, neřku-li už potvrdily zákonem schváleným většinou hlasů, že to bylo tak, jak se zrovna jeví potřeba, aby tomu takto a ne jinak bylo i nadále.