Ivan Jordák: Zkusme si aspoň jednou nalít čistého vína

15.08.2018 17:58

Letos si připomínáme řadu výročí, tzv. osmičkových. Snad kdysi někdo počítal, v kterých letech se staly převratné události, týkající se naší země a vyšly mu roky s osmičkou na konci. V každém případě letos si připomínáme sto let od vzniku Československé republiky, osmdesát let od jejího zániku, když čtyři mocnosti v Mnichově se dohodly o tom, že Německu odstoupíme naše pohraniční území. A nakonec máme padesát let od intervence armád Varšavské smlouvy, kterou skončilo tzv. Pražské jaro, ve svých důsledcích pak vůbec všechna hnutí šedesátých let směřující ke zlepšení postavení lidí.

Ivan Jordák: Zkusme si aspoň jednou nalít čistého vína
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajky na Václavském náměstí

Díky nemoci a neustávajícím vedrům jsem nevycházel prakticky vůbec ven. Bavil jsem se pohádkami, westerny, zprávami a obdobnými pořady České televize a potom se marně snažil nalézt vysvětlení toho všeho a odpovědět si na otázku proč.

Lidé starší padesáti let, si určitě vzpomenou na některá z hesel převratu v roce 1989, „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, „nejsme jako oni“, „nastolíme vládu odborníků“. Také třeba na bajky o zrušení vojenských paktů a nastolení trvalého míru, v rámci čeho byly zrušeny naše zbrojovky. Na hodně proklamované heslo, že každý má právo na svůj názor a nikdo nebude pro své politické názory pronásledován. Vzápětí se proto přijmul lustrační zákon na 5 let, který je však platný ještě dnes, tedy po třiceti letech. A v současnosti se volá, že se měli tehdy zakázat komunisté, a nespoléhat se na to, že vymřou.

Nemíním rozebírat všechny osmičkové roky, bylo by to nekonečné. Jen si myslím, že je nejvyšší čas, aby se tím historici zabývali. Když napíšu „historici“, myslím opravdu historiky. Nikoli zaměstnance Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, nebo zaměstnance našeho Parlamentu, či médií a dalších institucí, které byly samy zřízeny, aby něco vyvolaly, nebo potvrdily, neřku-li už potvrdily zákonem schváleným většinou hlasů, že to bylo tak, jak se zrovna jeví potřeba, aby tomu takto a ne jinak bylo i nadále.

V této souvislosti jsem četl i článek předsedy ODS Petra Fialy, „Výročí 21. srpna 1968 a demokratické vlastenectví“ o intervenci armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné sovětské okupaci Československa, pokud použiji jím užitého označení tehdejších událostí. I když je pan Fiala v občanském životě univerzitním profesorem, politologem, myslím si, že ve zmíněném článku se nechce vypořádat ani s intervencí v srpnu 1968, ani, jak on uvádí, s následující sovětskou okupací, ale s KSČM a popřípadě i Ruskem.

Vzhledem k datu narození, jsou jeho informace o šedesátých letech zprostředkované. Zcela pomíjí, aspoň v tomto článku, hnutí šedesátých let, které tehdy zasáhnulo většinu zemí, I když samozřejmě každou jinak, ale obecným znakem hnutí byla nespokojenost občanů s národním i nadnárodním establishmentem. Ve většině států docházelo ke střetu tohoto hnutí se státní mocí, ale i zahraniční intervencí. Bohužel k největšímu rozsahu tohoto střetu došlo u nás, a většina našich občanů byla intervencí překvapena. Kdo jí překvapen nebyl, byli političtí a vojenští představitelé nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO včetně tehdejšího prezidenta USA Johnsona. Tito byli údajně informováni 14 dnů předem.

Kdo o intervenci rozhodl, není dosud obecně známé, a jak se spekulovalo tehdy, spekuluje se i nyní. Myslím, že do otevření archivů, zůstane tato otázka bohužel nezodpovězena. O to více se o ní bude spekulovat. Ale to je asi vedlejší věc. Spíše mě mrzí následující, že pan předseda Fiala píše o demokracii a vlastenectví, vyzývá k jejich projevu a ochraně nepřímo všechny spoluobčany. Připomíná všechny odsouzení hodné činy, které se v souvislosti s tímto výročím staly. Nic proti tomu, je to jeho názor a proč by jej neměl projevit, jako kdokoliv jiný.

Ovšem zaráží mě jedna věc, proč tolik odsudku, varování a volání po demokracii a vlastenectví neprojevil při osmdesátém výročí Mnichovské dohody, kam naši představitelé nebyli ani pozváni k jednání a přišli jsme o cca 41 000 km2 a skoro 5 milionů obyvatel. Jejím důsledkem pak byl 15. březen 1939, kdy armáda Německé říše obsadila zbytek Čech a Moravy a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Během války přišlo o život 360000 Čechoslováků (podle BBC až 400000), byly zavřeny vysoké školy, byla zrušena více než polovina středních škol, byly způsobeny těžko odhadnutelné hospodářské ztráty. Pan Fiala by měl tedy, pokud už má umístění sovětských vojsk na našem území za okupaci, měřit všem stejně a podle skutečnosti. Také by mě zajímalo, co soudí o základnách jiných velmocí ve světě. Asi nikdo z občanů států postižených nějakým způsobem projevem síly vojenské, nebo finanční velmocí, není tímto projevem nadšen, ale potom bychom měli měřit všem stejně.

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

15:49 Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

Dubnové výsledky konjukturálních průzkumu ukazují na pokračující oživení tuzemské ekonomiky. Souhrnn…