Zkusme se na EU podívat zdola, pohledem prostého občana, který nemá zájem kandidovat na europoslance, ani být zaměstnán v orgánech EU, ani není žádným způsobem zainteresován na její existenci. Dokonce ani nevidí přednost v prohlašování, že je Evropan, nad přiznáním, že je Čech, Slovák, Němec, Polák, Chorvat, Francouz, Belgičan, či občan některého z dalších států, které jsou členy EU. Pozoruje pouze, co se kolem něj děje, jak vše probíhá, hlavně však, co jemu a jeho nejbližším toto členství přináší, a naopak, co mu bere. V neposlední řadě pak, jakým způsobem může všechno to dění v EU ovlivnit on sám, popřípadě spolu s lidmi jemu blízkými, ať příbuzenstvím, jazykem nebo názorem. Zda jsou plněna a jak, prohlášení o rovnosti členů, příležitostí, životní úrovně a dalších věcí?

Lze říci, že v dokumentech a předpisech týkajících se EU je vše vyřešeno, stačí jen nalézt příslušný článek nebo §. Má to jednu vadu na kráse, ale dost podstatnou. Absolutní většina nás, běžných občanů, není nejen ochotna, ale ani schopna vzít několik set stránek těchto dokumentů a předpisů, přečíst si je, respektive prostudovat a pamatovat si pak, co se čeho týká. Tedy neví, co je v nich a má pouze zprostředkované informace. Obvyklá poznámka lidí znalých, ale to je váš problém, ne náš, že to neznáte, pouze vypovídá o hlouposti toho, kdo ji učinil. Má přibližně stejnou intelektuální hodnotu, jakou by měla poznámka třeba hasiče po příjezdu k požáru ve znění, „ale to hoří váš dům, ne náš, tak proč nám voláte“. Navíc si zde dovolím pochybovat, že uvedené dokumenty a předpisy znají lidé, kteří jsou placeni, aby je znali. Viz rozporná prohlášení politiků a dalších v médiích po oznámení výsledků referenda v Británii.

Británie o svém vystoupení z EU rozhodla nepatrnou většinou, rozdílem cca 4 % voličů ve prospěch vystoupení. Tedy, přihlédneme-li k vždy nerozhodnutým, překážkám bránícím se dostavit, kvalitě oslovení voličů v posledních dnech přede dnem referenda, jsou názory lidí prakticky vyrovnané, zda EU ano nebo ne.