Právní řád podle toho tak vypadá. Pominu-li množství absurdit, rozporů, nedomyšleností a patových momentů, které způsobí veledílo soukromého práva – nový občanský zákoník – který si vynutil bývalý ministr spravedlnosti a který bude vskutku jeho pomníkem, který se bude upravovat, doplňovat, provádět, novelizovat, napadat nejméně dalších deset let, pak mnohé nepřesnosti obsahuje naše Ústava.

Příkladů, kdy se slovutní (bez ironie) ústavní právníci neshodují nad interpretací nejasných norem, je mnoho. Dodnes není zcela jasné, zda Senát PČR může projednávat po rozpuštění Sněmovny cokoliv jiného, než zákonná opatření, resp. kdo namísto předsedkyně Poslanecké sněmovny Senátem schválené zákony podepíše, aby mohly být zveřejněny ve sbírce zákonů, když tato funkce neexistuje.

V tomto případě vůbec nedám na stanoviska politiků – po odchodu prof. Jičínského z poslaneckých lavic zde není mezi zákonodárci odborník s takovým respektem, že by bylo od jeho autority odvodit právní názor. Ovšemže je zde Ústavní soud i jeho předseda, to jsou odborníci, jejichž názor by mě nesmírně zajímal a jejich autoritu nezpochybňuji – ale protože jsou právě ústavní soudci, logicky mlčí, neboť mluvit budou až na základě podnětu, pokud jej někdo aktivně legitimovaný podá. Lehkost, jakou politici tyto rozpory přechází je jim vlastní, právo mnohé z nich je jen zakroucený paragraf, který snese vše. To není dobrá představa.