Přímí účastníci, mají-li dobrou paměť a vůli vzpomínat vědí, jak události, kdy za pár dní bylo změněno neměnné, na věčné časy stavěné, od masakru na Národní třídě po pád „vedoucí úlohy komunistické strany“ zasáhly i do „odlehlých míst“ třeba i hospodářského života.      Dnes již mnohá jména aktérů zapadla, mnohá neprávem, mnohá bohužel. Mnozí aktéři mají štěstí že lidská paměť je krátká. Tak se do těch dnů vraťme vzpomínkou.

Mnozí lidé s alespoň špetkou odpovědnosti a svědomí se tehdy důvodně ptali, byli-li ve funkcích volených lidmi, zda by je volitelé zbavení strachu a diktátu z všepřítomných direktiv a personálních bariér, svobodně zvolili znovu. Nečekali na pokyn, výzvu, ale sami o vyslovení demokratického svobodného názoru své volitele vyzvali. A to v řádu dní po 17. listopadu.

Nebyla to jen otázka politiky, nebo samosprávy měst a obcí. Existují právnické osoby, společnosti, spolky, ve kterých se představitelé taktéž tehdy volili do funkcí, téměř vždy „po předchozím souhlasu nomenklatury“ což byla místně příslušná organizace KSČ, byť sami členy této strany mnohdy nebyli. To platilo též o družstvech všech druhů, výrobních, spotřebních, zemědělských i bytových.

Družstva byla vždy zvláštním útvarem. Vznikala ve světě i u nás v polovině 19. století a neměla nic společného s komunistickou doktrínou a světským kolchozem. Byla rozšířena v Rakousku-Uhersku, (zákon z roku 1873, ale i historie Chleborádova hnutí svépomocných spolků) ale i v první republice.

Komunisté po roce 1948 podle dobových dokumentů považovali zprvu družstevnictví za „výplod kapitalismu pro jejich převažující majetkovou podstatu kapitálových společností“ a snažili se bytová družstva „postátnit“ vytvořením tzv. Lidových bytových družstev, které podřídili přidělovacímu protektorátu národních výborů. Pak ale družstevní myšlenku zdeformovali tzv. združstevněním vesnice, což ovšem nemělo s družstevními hodnotami nic společného, postrádalo to myšlenku dobrovolnosti vstupu, rovných práv a svobodnou volbu vedení družstva. Mezinárodní družstevní svaz naše zemědělská družstva v té době nepřijal za své členy, učinil tak až v první polovině devadesátých let.