Podle Janečka je většinová volba s to do poslanecké sněmovny dostat kvalitní poslance. Půjde přece výlučně o výrazné osobnosti. Jejich výběr nebudou moci významněji kontaminovat politické strany.

Ve skutečnosti jsme svědky dalšího útoku na zastupitelskou stranickou demokracii, namísto abychom dostali nabídku ozdravných kroků vedoucích k jejímu posílení. Karel Janeček se tak nijak neliší od všech těch oprávců české demokracie, jak se za sebou řadí již po celých minulých dvaadvacet let svobodného rozvoje české společnosti. Počínaje bývalým prezidentem Václavem Havlem hlavní útok vedli vždy na politické strany, zdroje veškerých politických nepravostí. Václav Havel oprášil starý čapkovský termín „nepolitická politika“. Razil podobné představy o uspořádání politické scény, oproštěné od vlivu stran, jak je už ve dvacátých letech minulého století prosazoval Karel Čapek a jeho politický souputník Ferdinand Peroutka. I oni sázeli na nezávislé odborníky v politice než na představitele stran, umisťovaných na kandidátku na základě údajně neprůhledných dohod kdesi v zákulisí stranických sekretariátů.

Jestliže Karla Čapka nepřesvědčil o jeho politické naivitě Antonín Švehla, který mu, když horoval o nepolitické politice, řekl, že bez politických stran je jeho demokracie cestou k tyranii, pak se na vlastní kůži spolu s Ferdinandem Peroutkou přesvědčil o neživotnosti své myšlenky, když v roce 1925 šli do voleb se Stranou práce, plnou úctyhodných osobností, a byli biti jako žito.