Jistý vídeňský profesor, zabývající se otázkou vzdělanosti tvrdí ve shodě s klasiky, že k pravému vzdělání se propracujeme jen za podmínky, kdy se vzdělání přizpůsobí naší osobitosti a umožní nám vnitřně si sebe uvědomit jako jedinečnou a svébytnou osobu, ocitnuvší se v určitých kulturních poměrech. Vzdělaným se stává tak člověk, který díky vzdělání pochopí sám sebe. A skrze sebe začne chápat i poměry, do nichž se narodil a v nichž je mu dáno žít.

Vlastní míru vzdělanosti naopak snižujeme úměrně tomu, jak se od této představy vzdalujeme, kdy se nám dostává vzdělání čím dál více standardizované, typizované, zejména pak účelově a užitkově pojímané.

Součástí vzdělání musí být bezpochyby i znalosti a dovednosti, jež máme následně možnost uplatnit prakticky a díky nimž se nám daří profesionálně se rozvíjet.