Podle onoho jistého měl raději mlčet, a ne ve chvíli, kdy se mnozí jiní pouštěli do aktivního odboje, psát, že by Češi existenci protektorátu měli přijmout jako neodmyslitelnou skutečnost. Peroutka byl věcně uvažující publicista.

Svá slova adresoval nepochybně té části české veřejnosti, dlužno podotknout drtivě většinové, jež z vlastní povahy se do žádných odbojů a či podobných aktivit jednoduše nepouští.

Onomu jistému bych doporučil, aby si v této souvislosti přečetl Peroutkovu úvahu o tom, co je lid, uveřejněnou v téže Přítomnosti v roce 1924.

Podle zmíněné obludné logiky onoho jistého musel nutně zkraje roku 1977, v obdobných podmínkách nesvobody mravně selhat i profesor Jan Patočka, první mluvčí Charty 77, když v otevřeném dopise mladé lidi té doby zrazoval před podepisováním petice a doporučoval jim, aby raději dostudovali.

Nabádal je, jak onen jistý vytýká Peroutkovi, k legalismu. Nevím, jak by onen jistý dopadl, kdyby se podobně jako do Peroutky pokusil zavandrovat i do Jana Patočky.