Po knihách Příběh(y) Volné myšlenky (2005) a Literatura přes palubu (2010) přichází s novou monografií Anatomie úžasu, kterou recenzovali Pavel Janáček a Petr Janeček a která je snad kupodivu teprve prvním tuzemským syntetickým pohledem na českou sci-fi a fantasy v jejich sociokulturních souvislostech a která se zabývá vznikem, strukturou i současnou podobou té subkultury, jejíž příslušníci bývají mnohdy ještě dnes vnímáni jako v mnohém asociální podivíni, přičemž dříve byla podobná recepce ještě markantnější.

Je to samozřejmě zavádějící pohled a ve skutečnosti se mezi nimi najde dost tvůrčích osobností, které jsou s to k obrazu svému skvěle upravit i četné artefakty krajin popu.

Skutečně žije komunita fanů populární fantastiky někde v poschodí mezi vysokou a nízkou kulturou? ptá se K. K. Kudláč. A kde je hranice mezi amatérem a profesionálem? Nebo je snad jen mytická?

Jak je to s oscilací mezi charakteristickou uzavřeností typického fana a mezi jeho komunikací s okolím? Jak vůbec nejtrefněji definovat samu populární kulturu? A jaké místo uvnitř této kultury má fantastika a jaké měl tento žánr vývojové tendence po roce 1990 a které jeho žánrové varianty vlastně po sametovém převratu převážily? Jaká je pozice fanoušků žánru v tzv. sociálním poli a které mediální formy aktivit fanů lze detekovat?