Sice se cítím „zapnutý“ (to takřka od momentu, kdy mě rodiče v Tatrách zplodili), ale někdy přece taky spíme a například já často i propadnu „řazení vět“.

A přítel Neff, s nímž jsme napsali knihu Královská zábava, to nejlépe vystihl slovy: „Propadnete-li čemukoli, stáváte se pro své (rodinné i ostatní) okolí mrtvým.“

Není to snad symbolická pravda? Je. Kupříkladu proto, že pijete „přes čáru“ (a moc sodovky). Tj. nasáváte. A nejen sodu. A jiní dokonce berou drogy, jenže dejme tomu i psaní... je droga.

A to dokonce tak silná, až legitimně existuje ozdravná TERAPIE prostřednictvím psaní.

A vy? Sice máte rádi rodiče a své děti, ale proč ne i vymýšlení příběhů? Je povoleno a třeba mne lapilo ve třetí třídě obecné školy. Ani náhodou bych nepředstíral, že jsem ten nejlepší a pravý vypravěčský případ, ale podobám se mu. Hostince, pěstírny konopí a dokonce ani kamarády následkem toho nijak extrémně nevyhledávám a... Není mi nejhůř, když osaměle píšu.