Ivo Fencl: Nostalgická úvaha o lopotě námořníkově

03.02.2015 13:26 | Zprávy

Někdy se smějeme, abychom nemuseli brečet. Legrace je vzpoura proti pláči. Anarchie, cestovní horečka, a ten, kdo se anarchie bojí (děti to obvykle nejsou), neumí být ani vtipný.

Ivo Fencl: Nostalgická úvaha o lopotě námořníkově
Foto: Hans Štembera
Popisek: Potkáváme lodě, které se vracejí zpátky domů

Již autor Gulliverových cest byl takovým anarchistou. Horko těžko by se svou letorou mohl třeba pilotovat dnešní Mig. Nebo pracovat jako inženýr na výstavbě plachetnic své doby. Jonathana Swifta by deptalo jakékoli specializované zaměstnání. Ale to se týká i klaunů, šašků a humoristů vůbec. Na cestě života ustrnuli a nedospěli, takže ani neposedí a závažný úkol jako upeč bábovku, stanov zeměpisnou souřadnici, ten oni mění v bžundu.

Bohapustou? Odpovědí je hned druhý odstavec Gullivera v říši obrů (přeložil Aloys Skoumal):

Ježto jsme viděli, že bude silně dout, svinuli jsme čelní plachtu a byli jsme přichystáni stáhnout přední plachtu přídní, ale když se dalo do deště, upevnili jsme všechna děla a stáhli vratiplachtu. Loď byla nakloněna celou šířkou po větru, a proto jsme raději pluli rychle směrem návětrným, než abychom se kymáceli anebo leželi bez plachet. Skasali jsme přední plachtu přídní a odložili ji a spodní plachtu na předním stěžni stáhli dozadu, až kormidlo trčelo celé nahoře. Loď se držela statečně. Upevnili jsme přední stahovací lano, ale plachta praskla! Stáhli jsme tedy ráhno, spustili ji a vůbec všechno spolu s ní odvázali. Bouře zuřila a vlny dorážely neobyčejně nebezpečně. Odráželi jsme teď loď jilcem kormidla, opatřeným tenkým návlečným lanem, a tak jsme pomáhali kormidelníkovi. Protože jsme měli před sebou širé moře, nespustili jsme nadstěžeň a nechali jej stát, neboť loď si razila dobře cestu před větrem, ale věděli jsme, že se jí pluje lépe a ujíždí rychleji, když je nadstěžeň vztyčen. A když bylo po bouři, vytáhli jsme přední plachtu přídní a hlavní plachtu a loď přitočili. Pak jsme vytáhli i vratiplachtu a plachtu velestožárovou a předostožárovou. Mířili jsme na východoseverovýchod a vítr vál od jihozápadu. Utáhli jsme na pravoboku dvoulaní a odvázali zvratičku návětrnou a táhla, nasadili zvratičky závětrné, vytáhli je po návětrném lanivu, napjali je a pevně přivázali. Vratiplachtová lana jsme potom přetáhli proti větru a loď drželi těsně při tomto větru, jak jen bylo možno.

Ještě Walter Scott se domníval, že se jedná o parodii na nadužívání odborných výrazů, o snůšku termínů nanesenou bez hlavy a paty. Cesta čiré anarchie! diagnostikoval by to i Woody Allen. Ale sekvence je slovo od slova opsaná z regulérní dobové námořní příručky od Samuela Sturmyho (1669).

Na jejím parodickém efektu to naštěstí nic nemění a tehdejší mořský vlk si po jejím přečtení jenom zhrzeně odfrkl: „Tak tenhle chasník si bude v teplé pracovně střílet z našeho denního chleba?“

Jenže Swift si z námořníků neutahoval, jak dokážeme, a když čas trhl oponou, objevil se film a nejprve němá groteska, anarchie jako taková. Kanadský humorista Leacock zároveň vydal Literární poklesky (1910) a píše (překlad František Vrba):

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: literarky.parlamentnilisty.cz

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Lidé mají právo žít offline

Souhlasím s tím, co píšete a je dobře, že máte podporu offline v programu, ale digitalizace je v mnohém také dobrá a tento stát je pořád pozadu. Být online máte v programu taky? A jak se třeba díváte na možnost volit online?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Foltán: Fialová estráda – pohádky pro ovčánky?!?

19:56 Pavel Foltán: Fialová estráda – pohádky pro ovčánky?!?

Je to jen pár dní, co se na XychtBuchu (krycí jméno „FaceBook“) objevilo video asi z předvolební „dí…