Radovanovými nejoblíbenějšími prozaiky jsou Jaroslav Hašek a Gustav Meyrink a sám se považuje současně za autora pražského i regionálního. Dlouhodobě se obírá transpersonální psychologií.

Mladý student výtvarnictví Matyáš Souček (*2002) letos ilustroval jeho satiru Tuto se může stát jenom v Plzni, anebo v New Yorku. Hrdiny jsou přátelé: student medicíny a dělník. Neexperimentují přímo s LSD a nejde ani o příběh jakkoli zlovolně návodný, nicméně s psychedelikem LSD hodně podobným pokusy ti dva dělají.

Kniha se vzpírá (a to je pozoruhodné) přímému vřazení do ranku fantastiky, a to velmi podobně, jako se témuž vřazení vzpírá třeba Kafkova Proměna.

A protože si autor nepřeje, aby byly detaily děje prozrazovány, spokojme se s úvahou, že může být víc dimenzí a lze putovat časem. Nu, a ne vždy, ale někdy se člověk může velmi snadno vrátit v jiné podobě. Ale to, že se vrací, patrno být vůbec nemusí. Jak to? 

Na první pohled jsme třeba ani necestovali (a to časem ani prostorem) a na tento první, ba i desátý pohled jsme se – například z lůžka - nehnuli ani o píď.