A co je při podobném pohledu jisté? Že některé publikace prostě a zdárně unikají i pečlivým scifistickým bibliografiím a někdy celkem oprávněně. Jsou to třeba mnohé Čtyřlístky, kdy je řazení do sci-fi na diskusi, a málokdo pochopitelně taky pátrá po jakékoli science fiction v tak řečených foglarovských publikacích. Ale zkusme to a postůjme u jedné, byť vyšla prvně takřka před patnácti lety (2003). Jmenuje se Dobrodružství s Bobří stopou a dočkala se po deseti letech reedice, ale přesto zůstává do jisté míry kuriózní. V tiráži totiž sice má jména a příjmení hned dvaatřiceti autorů (spisovatelů a výtvarníků), nicméně tu nejsou zdaleka všichni. A kdo že chybí? Z výtvarníků zapomněli na Dana Růžičku, Luďka Kličku a doktora práv Jana Fischera. U něj ovšem je to tak, že jedinou jeho kresbu (a velice slavnou a z Rychlých šípů) pro svazek šalamounsky parafrázoval někdo jiný.

Z prozaiků absentujících v tomtéž seznamu je to Zdeněk Chmel, André Bien a Ernst Thompson Seton, ač u něj uznejme, že ho tiráž aspoň zmiňuje pod upraveným jménem Frank Seton. Zato četní autoři využitých tu komiksových předloh jsou pominuti totálně a navzdory tomu, že se jedná o magnetizující klasiky H. G. Wellse, Rudyarda Kiplinga, A. V. Friče, Jaroslava Mareše (významného českého kryptozoologa), ba dokonce samotného Jaroslava Foglara, což je zvlášť matoucí, neboť svazek má původ v časopise Bobří stopa, který by nikdy nevznikl nebýt právě Foglara.

Dobrodružství s Bobří stopou přitom obsahuje i solidní adaptace více foglarovek. A přesto se - obchodně dodnes přitažlivé - jméno tvůrce Stínadel nevyskytuje ani na obálce, ani v tiráži. Zvláštní. Konkrétně jde o komiksy podle próz Nikdy nevzdávej! a Nyam, nejlepší z dobrých, a to nepočítám specifická pokračování samotného seriálu Rychlé šípy.

Jedno je od brněnského výtvarníka a tvůrce mnoha knížek Pavla Čecha (Jako tenkrát...), ale obdobný námět „jak zestárli?“ má taktéž výtečný komiks scenáristy Vladimíra Tučapského nakreslený už zmíněným Luďkem Kličkou. Dva trampy zastihne za noci bouřka, spí narychlo v opuštěném baráku nejmenovaného města a šok přináší ráno. Noc strávili v ratejně, která je někdejší klubovnou Rychlých šípů, což poznají dle nástěnných maleb! Opět díky tomu spatříme (a pozor, doktor Fischer se nejmenován vrací) Mirkem Dušínem nakreslenou kdys hlavu opeřeného Indiána i Jindrova kovboje na vzpínajícím se koni. A hle, „tady tím oknem se dívali do klášterní zahrady.“