A protože florentský projev Mayové byl beznadějný, mohl jej Barnier na dálku označit jako „konstruktivní projev vyjadřující ochotu ministerské předsedkyně posunout rozhovory kupředu“.

Kdybychom rychlost a způsob provedení brexitu chápali pouze jako izolovanou otázku řešení vztahu Londýn – Brusel, na britském vyjednávacím váháním by nám příliš nezáleželo. Ale není tomu tak. Na rozhodnosti Britů, jak budou v odchodu z EU postupovat a kam směřovat, na jejich přesvědčivosti a jasnosti, jak budou formulovat své cíle, závisí do jisté míry i úspěšnost souboje ostatních eurorealistických politických formací s centralizační osou Berlín – Paříž – Brusel.

V tomto ohledu je situace tristní. Evropským vyjednavačům se podařilo zavléci britskou stranu do časové pasti. To si Britové způsobili sami – jsou váhaví, nepřipravení, nerozhodní a postrádají přesvědčivého politického vůdce.