O minulém víkendu, jen pár dnů před zahájením práce nové německé vlády Friedricha Merze, se některá tamní média raději věnovala nehodě, která potkala bývalého německého ministra financí Christiana Lindnera - přejel v Berlíně psa. Pes prý sice volně pobíhal po ulici, nebyl na vodítku, ale snad patřil jakémusi významnému německému filmovému producentovi, což samo o sobě stačí k tomu, aby byl politik skandalizován. Ten se „za usmrcení psa“ veřejně omluvil. Člověk nevěřícně zírá, kolik mediálního prostoru tato hloupá zprávička dostala v době, kdy se dnešní Německo stále rychleji propadá do zoufalé ekonomické, společenské a politické situace, a svým pádem strhává do propasti i okolní státy. 

Ač se rychle ujímá vlády velká koalice německých lidovců a sociálních demokratů pod vedením lidoveckého kancléře Friedricha Merze, žádná optimistická zpráva pro Německo i jeho sousedy to asi není. Zástupci CDU a CSU ve vládním programovém prohlášení briskně zapomněli na většinu svých hlavních předvolebních slibů a politickou aktivitu přenechali koaličnímu partnerovi – v únorových volbách jednoznačně poraženým sociálním demokratům. Důvod, proč tomu tak je, vysvětlil sám Merz: v Německu tak rychle sílí „pravicový extremismus“, že je třeba odložit „spory o vládní program“ a „nepřehánět diskuse o personálním obsazení budoucí vlády“. 

Merzova slova, že jedině „silná velká koalice si poradí s německými problémy“, je fakticky přiznáním politické slabosti kdysi silných německých politických stran. Je přiznáním faktu, že CDU s CSU již nejsou schopny samy vytvořit vlastní vládu s vlastním programem, což dvojnásob platí o tamních sociálních demokratech. Osou politického souboje v Německu již nejsou ani daně, ani rozumná rozpočtová politika, ani racionální správa hospodářství. Středobodem německé politiky se stal politický environmentalismus a ochrana klimatu.