23/05/2023 Politické komentáře Gazdík, Balaš, Bek: další výsledek působení Starostů ve vládě Úterní komentář Ivo Strejčka Ivo Strejček Zatímco jsou v posledních dnech česká politika a společnost plně zaujaty vládním „balíčkem“, který má podle premiéra Fialy a ministra financí Stanjury ozdravit české veřejné finance, snížit deficit a zastavit inflaci, v tichosti proběhla změna na pozici ministra školství. Zmateného a do sebe zamilovaného Vladimíra Balaše, který po pár měsících ve funkci nahradil zdiskreditovaného Gazdíka, vystřídal osvědčený „Evropan“ z Brna Mikuláš Bek.
Gazdík, Balaš i Bek jsou produkty Rakušanových Starostů a nezávislých – a právě „kolotoč“ na ministerstvu školství průzračně charakterizuje do očí bijící nezpůsobilost Starostů věnovat se celostátní politice.
V říjnových volbách 2021 se stali Starostové s 33 mandáty druhým nejsilnějším „pětikoaličním“ subjektem. Do parlamentu a vlády se skrze starostenský zájmový kanál dostali komunální politikové, kteří toho s „velkou“ politikou ve svých funkcích nikdy neměli moc společného. Byla jim vzdálená a ostřejší ideové obrysy v komunální či regionální politice považovali vždy za cizí. Naopak – oblíbeným starostenským argumentem jsou alibistické věty, že „jim jde o praktické věci, oni nemají čas hádat se v parlamentu, a chodník v obci přece není ani levý, ani pravý…“.
Komunální a regionální politikové se zpravidla ideové kultivaci svých stran, ke kterým patří, příliš nevěnují – překáží jim. Jejich ideologií jsou dotace, vysoké daně a jejich přerozdělení. Než stranictví, je mnohem pohodlnější a politicky výhodnější hlásit se k „nezávislosti“. To „komunálu“ vytváří prostor „nezdržovat se politikou“. I proto si uvnitř politických stran starostové a hejtmani vytvořili silnou, na centru „nezávislou“, komunální vrstvu čile spolupracující na obhajobě vlastních zájmů: prosazení svých lidí do - pro starosty důležitých – funkcí. Není divu, že je vždy eminentně zajímalo ministerstvo pro místní rozvoj nebo finance, ale nikdy, například, ministerstvo zahraničních věcí.
Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
A když se pak starostenská strana Starostů, složená z lidí programově odmítajících výkon politiky založené na ideové výbavě (jsou přece nezávislí), stala druhým nejsilnějším vládním subjektem, dostihlo ji ve vládě to, co ji dostihnout muselo. Z „komunálu“ si nepřivedla plejádu použitelných politiků, zato si za sebou přitáhla temný vrcholek komunálního ledovce - korupční kauzu Dozimetr s potenciálem pětikoaliční vládu rozmetat. K tomu sice „díky“ ochranné ruce provládních médií nedošlo, přesto s sebou dokázala stáhnout ke dnu několik tváří Starostů, včetně ministra školství Gazdíka.
Nedospělá, nepřipravená, k vládě nehotová strana měla potíže nominovat ministra průmyslu a obchodu do té míry, až kdesi našla tragického Jozefa Síkelu. Další špičkový politik Starostů Farský, vždy s oblibou poučující o morálce a mravnosti, voličům v průběhu volební kampaně lhal, aby se vzápětí po volbách „ztratil na studia“ kamsi do USA. Rakušan v tom všem zůstal jako kůl v plotě. Přestože výřečný, i on není politikem velké politiky. Definicí Rakušanovy ministerské beznaděje je, mimo jiné a jiné, chaotické a smysl postrádající rušení poboček České pošty.
A tato strana, nejbeznadějnější člen už beztak beznadějné Fialovy vlády, posílá na ministerstvo školství již třetího člověka za necelých osmnáct měsíců.
Když zmizel Gazdík a přišel Balaš, byla veřejnost překvapena suverenitou jeho návrhů, se kterými hodlal „reformovat“ český vzdělávací systém. Nyní přichází Bek. I on sebevědomě hlásá, že bude „reformátorem“. Rovnou navrhuje povinnou desetiletou školní docházku a naznačuje, že středoškolské vzdělání by mělo být také povinné.
Jistota, se kterou Starostové vrhají do vzdělávacího systému své názorové polotovary, které nikdy nikdo veřejně nediskutoval a které neprošly volbami, nás znovu vrací k podstatě problému. Co o lidech z Rakušanova STANu víme? A co o nich vůbec vědět můžeme? Z jakého myšlenkového podhoubí přicházejí, co je jejich ideovou výbavou? Co si myslí o světě člověk, který se stává ministrem školství? Ano, byl rektorem univerzity - ale stačí to?
Znovu a opakovaně bychom proto měli přemýšlet o letité snaze Václava Klause provádět politiku na půdorysu ideově jasně vyprofilovaných stran, které produkují myšlenkově srozumitelné a stranicky kontrolovatelné politiky. Bohužel, v „klausovském“, ideově definovaném, světě politiky už dávno nežijeme.
Když se něco pokazí na financích nebo sociálních věcech, dá se to opravit. S vysokými náklady, ale snad relativně rychle. Pokud se něco pokazí v systému vzdělávání, není to dlouho vidět vůbec. A až to vidět je, pak už se s tím moc dělat nedá.
Proč tedy akceptovat Rakušanův „kolotoč“ Gazdík – Balaš – Bek? Vždyť jde jen o partičku apolitických oportunistů, kteří s odpovědností dospělého světa politiky nemají co do činění.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
