A hle, ono se to na tomto ministerstvu asi dědí. Její nástupce, lidovec Jurečka, se začíná svými nápady Maláčové „úspěšně“ blížit. Nejnověji návrhem pravidel, podle kterých by měli zaměstnavatelé povinnost povolit svým zaměstnancům práci z domova, pokud si to tito zaměstnanci budou přát. Jurečka ale jde v bourání přirozených vztahů zaměstnavatel – zaměstnanec, mezi které prostě povinnost „chodit do práce“ a být v zaměstnání zaměstnavatelem kontrolovatelný patří, ještě dál. Hodlá na zaměstnavatele uvalit i povinnou úhradu nákladů třeba za energie. Přestože Jurečkův návrh u některých ministerstev narazil, džin z lahve byl vypuštěn a bude si jistě žít svým životem. Nechají-li si tuto revoluci rozvracející vědomí povinnosti i podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli majitelé firem (ale konec konců i šéfové všemožných úřadů) líbit, pak už slova jako „práce“ a „výkon“ můžeme vypustit z našich slovníků úplně.