Jeho projev zněl, jako by nebyl napsán v Bratislavě. Pokud by totiž prezident Kiska byl skutečným autorem svého projevu a pokud by měl ambici vnést prostřednictvím slovenského předsednictví do současné EU něco svěžího, měl připomenout, proč tak citlivě – na základě naší historické zkušenosti – vnímáme každé omezení našich svobod, a jak ponižující i beznadějné po celá ta desetiletí komunistické nesvobody bylo, když o nás rozhodovali cizinci v cizí metropoli.

Neučinil tak. Ve svém „bruselském“ projevu řekl přesně to, co si v Bruselu i Berlíně představovali. Pouze tak potvrdil, že tzv. předsednictví Evropské unii je institut formální, dirigovaný a administrovaný několika velkými členskými zeměmi.