Dalo se očekávat, že návštěva hlavy ČLR opět v české politice vyprovokuje, po celých 26 let uměle vytvářenou, vášnivou debatu o přijatelnosti či nepřijatelnosti rozvoje vztahů s tzv. „komunistickou Čínou“ a „boj za svobodu Tibetu“.
S touto argumentací jsem nikdy nesouhlasil a nepřistupuji na ni ani tentokrát. Svobodný obchod je zdrojem prosperity, růstu bohatství a blahobytu společnosti. V takovém prostředí dojde snadněji i ke kultivaci občanských a lidských práv.
Ani nahlížení na současnou Čínu jako na zemi s fundamentalisticky komunistickou ideologií nesdílím. Svět se vyvíjí, stereotypy platné před několika desetiletími dnes neplatí a svádět již dávno vybojované bitvy považuji za kontraproduktivní.
Prázdný, zpravidla lehkovážně a neupřímně míněný souboj o tzv. „svobodu Tibetu“ považuji za prefabrikovaný, neobjektivně jednosměrný výron myšlení západního levicového establishmentu tendenčně pěstovaného v části českých intelektuálských kruhů.
Čína má nepochybně řadu svých vlastních problémů. Ty si ale musí vyřešit sama, stejně jako řadu problémů, kterých máme až nad hlavu, si musíme vyřešit také my sami. Než neplodný spor o čínský společenský a hospodářský model, upřednostňuji souboj o obhajobu svobody v eurounijním prostoru socialistického kapitalismu.
Autor je bývalý europoslanec, spolupracuje s Institutem Václava Klause.
Psali jsme:
autor: PV
