Sám nadpis rozhovoru, který čerpá ze slov pana Zeleného „Je načase začít tvořit novou ekonomiku“, jako by symbolicky rámcoval jeho myšlenkový rozměr: „někdo“ osvícený už konečně musí přijít, aby „stvořil“ nový ekonomický řád této země. Proti tomuto sociálně-inženýrskému stylu uvažování je třeba zásadně protestovat, pokud ještě alespoň trochu věříme ve svobodu lidského rozhodování.
Milan Zelený tvrdí, že je nezbytné „přestat lpět na minulosti a začít vytvářet svoji vlastní budoucnost“. Tato teze má pouze jednu odpověď. Je možné, že si toho pan Zelený v USA nevšimnul, ale tato země a její lidé přestali lpět na své minulosti nejpozději na konci listopadu 1989 a začali svobodně utvářet svoji vlastní budoucnost. Ne, neměli jsme žádné zkušenosti s kapitalismem, a přesto drtivá většina lidí na sebe přijala rizika, která s sebou svoboda přinášela. Hrdiny té doby byli všichni ti obyčejní lidé, kteří byli ochotni se svými nápady vstoupit do konkurenčních vztahů i soubojů a z toho plynoucích nebezpečí. To byla podstata transformace celé společnosti a názor pana Zeleného, že „nešlo o transformaci, ale spíše o rozprodání českého kapitálu do cizích nebo spekulativních rukou za vysoké provize a úplatky politikům“ je prostě elitářským ponižováním všech, kteří byli ochotni vstoupit do neznámé nejistoty.
S jednou jedinou tezí celého rozhovoru s panem Zeleným je třeba souhlasit: „Vlastnictví je základní funkcí hospodářského úspěchu“. Proč však na jiném místě tvrdí, že „dlouho před kuponovkou jsem věděl, že … papíry se rozprodaly lumpům a podvodníkům“? Smyslem kuponové privatizace, jako jedné (ne jediné) metody privatizace, bylo najít reálné vlastníky podnikům, které z většiny byly nekonkurenceschopné. To, že se na této formě privatizace mohl každý z občanů podílet, je přece úžasným nápadem.
Pan Zelený volá po zřízení „funkčních, lokálních modelů Baťů ze Zlína, které by bez pomoci státu nebo politických stran dobyly celý svět“. Pak tedy ať pan Zelený nejprve požaduje zrušení všech dotací a ať se nevyhýbá výzvě ke zrušení současného modelu evropské integrace, který je – mimo jiné - na přerozdělování a dotačním udržování konkurence neschopných firmem založený. A je možná i škoda, že právě v této chvíli neocenil Václava Klause a jeho „českou cestu privatizace“, skrze kterou si Václav Klaus přál (a byl za to donekonečna vysmíván) vznik silné vrstvy českých podnikatelů loajálních této zemi, odvádějící daně v této zemi a přispívající rozvoji této země. To pan Zelený neudělal – musel by totiž Václava Klause ocenit.
Mimo jakoukoliv realitu je Zeleného názor na to, že „se zpomalujeme v zastaralém vzdělávacím systému, kde biflujeme informace, ignorujeme znalosti, opisujeme a předepisujeme…“. Právě opak je pravdou! Škoda, že ten zastaralý vzdělávací systém tady už neexistuje. Snad by právě v jeho rámci studenti uměli vypočítat nerovnici s absolutní hodnotou, věděli, co byla Bílá hora, jaký byl obsah emancipačního procesu českého národa druhé poloviny 19. století, nebo alespoň že ve větě „politici přijaly“ se píše měkké -i (skandál, který se stal editorům zpráv na ČT24 před nedávnem). Jistě, miliarda informací se nerovná jedné jediné znalosti, ale přesto ovládnutí informací (a jejich nezbytné „biflování“) buduje v každém z nás autonomní systém schopnosti třídit podstatné a nepodstatné – a spolu se zkušenostmi tvořit znalosti. Učení se zakládá na biflování, na disciplíně, na hierarchii. Pokud tuto pravdu opustíme (což úspěšně po celá léta děláme), vzdělávání se zhroutí a my zmutujeme v „google“ společnost neschopnou přemýšlet sama o sobě.
Za neuvěřitelné je třeba považovat stesky Milana Zeleného, „kolik tu máme podnikatelských univerzit [ve smyslu jak málo]. Kolik studentů umí a chce podnikat?“. Vážně je možné si myslet, že univerzita vychová podnikatele? Vážně je možné si myslet, že stát se podnikatelem se dá naučit na jakékoliv škole? Vždyť podnikání je unikátní směsí chuti k odvaze riskovat, chtění být tím nejlepším a zejména – podnikání, to je nápad. To se dá naučit ve škole? Chtít podnikat je spontánním rozhodnutím. Dokonce rozhodnutím málem bez jakéhokoliv vzdělání. A právě to sociálním inženýrům, mezi které Milan Zelený svými názory zřejmě patří, vadí nejvíce.
Ne. Názory amerického ekonoma Zeleného vyjádřené v rozhovoru pro Právo, je třeba nejen důrazně odmítnout, je třeba proti nim bojovat. To nejpodstatnější, v co jsme po Listopadu 1989 věřili, a věřili správně, byla svoboda, která otevře nekonečný prostor lidské odvaze a nápadu. A v to Milan Zelený nevěří, ačkoliv se tak odvolává na Baťu.
Ivo Strejček
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
