Sám nadpis rozhovoru, který čerpá ze slov pana Zeleného „Je načase začít tvořit novou ekonomiku“, jako by symbolicky rámcoval jeho myšlenkový rozměr: „někdo“ osvícený už konečně musí přijít, aby „stvořil“ nový ekonomický řád této země. Proti tomuto sociálně-inženýrskému stylu uvažování je třeba zásadně protestovat, pokud ještě alespoň trochu věříme ve svobodu lidského rozhodování.

Milan Zelený tvrdí, že je nezbytné „přestat lpět na minulosti a začít vytvářet svoji vlastní budoucnost“. Tato teze má pouze jednu odpověď. Je možné, že si toho pan Zelený v USA nevšimnul, ale tato země a její lidé přestali lpět na své minulosti nejpozději na konci listopadu 1989 a začali svobodně utvářet svoji vlastní budoucnost. Ne, neměli jsme žádné zkušenosti s kapitalismem, a přesto drtivá většina lidí na sebe přijala rizika, která s sebou svoboda přinášela. Hrdiny té doby byli všichni ti obyčejní lidé, kteří byli ochotni se svými nápady vstoupit do konkurenčních vztahů i soubojů a z toho plynoucích nebezpečí. To byla podstata transformace celé společnosti a názor pana Zeleného, že „nešlo o transformaci, ale spíše o rozprodání českého kapitálu do cizích nebo spekulativních rukou za vysoké provize a úplatky politikům“ je prostě elitářským ponižováním všech, kteří byli ochotni vstoupit do neznámé nejistoty.

S jednou jedinou tezí celého rozhovoru s panem Zeleným je třeba souhlasit: „Vlastnictví je základní funkcí hospodářského úspěchu“. Proč však na jiném místě tvrdí, že „dlouho před kuponovkou jsem věděl, že … papíry se rozprodaly lumpům a podvodníkům“? Smyslem kuponové privatizace, jako jedné (ne jediné) metody privatizace, bylo najít reálné vlastníky podnikům, které z většiny byly nekonkurenceschopné. To, že se na této formě privatizace mohl každý z občanů podílet, je přece úžasným nápadem.