Člověka okamžitě napadne, co si s novým ministerským nesmyslem počnou rodiče, jak zorganizují rodinný život? Ne každý z nich chodí do práce na devátou, na desátou. Posun začátku výuky na devátou ranní je podstatným rodinným problémem a ministerské plácání na „očistném“ sjezdu STAN tento problém prostě ignoruje.

To ale od Balaše není všechno. Pokračuje v odporu k „přehlcování dětí znalostmi“, což není nic nového. Balašovi předchůdci byli natolik důslední v trendu „nepřetěžovat“ žáky, že výsledkem „úlev“ je dramatické snížení úrovně jejich znalostí. Ovšem „balašovské“ omezení počtu vyučovacích hodin „vyškrtnutím“ první vyučovací hodiny je třeba vnímat jako nebezpečný útok na zbytky řádu, bez kterého je vzdělávání nemyslitelné. Balašova chuť legalizovat systém „ať si každá škola dělá, co chce“ je pokračováním amatérismu a je tím posledním, co po dechu lapající systém českého vzdělávání potřebuje. Cožpak se nenajde nikdo (když už ne v této vládě), kdo bouchne do stolu a řekne: „Tak už dost pokusů na českém školství!“?