1. považuji za diskutabilní, zda Češi žijící v zahraničí mají mít vůbec právo v ČR volit. S původní vlastí totiž neprožívají každodenní problémy běžných občanů, neplatí zde daně, nejsou každodenní „obětí“ počínání české vlády, k informacím z domoviny se dostávají se zpožděním (pokud vůbec), povrchně, zprostředkovaně, bez autentických prožitků. Svobodně se rozhodli žít jinde. Nemožnost hlasovat „doma“ je nákladem jejich volby.

2. Osudovým neduhem „vylepšování“ volebních zákonů v ČR je účelovost. Tlak na co nejrychlejší přijetí korespondenčního hlasování, bez seriózní politické a společenské debaty, je zjevně motivován úpornou snahou mít tuto změnu k dispozici již při nejbližších volbách – prezidentských. Jde asi o výraz víry, že hlasy ze zahraničí jsou „moudřejší“ a proto je získá ten „správný“ kandidát.