Nejde mi snad tolik o Milana Kunderu, jako o rámec českého charakteru, pro který se český spisovatel světového věhlasu může do Čech vrátit jen obtížně.

Pan Novosad začíná nejostřeji, jak mohl. Tvrdí, že „Kundera dokázal probouzet velké vášně (článek o Kunderově udání, monografie Jana Nováka)“ (sic!).

Má pan Novosad na mysli onen skandální článek v Respektu, který o „udavačství“ Milana Kundery vydal tento týdeník se svolením (nebo alespoň bez protestu) Václava Havla, jenž se Kundery – spisovatele bál? Kundera, na rozdíl od Havla, totiž skutečně ovládal mistrovství románové fabulace, psát uměl a proto se ve světě literatury i prosadil. Účelový článeček (který však Kunderu vnitřně zničil) vzbudil emoce, protože z přízemních českých emocí žárlivosti, nevraživosti a závisti vzniknul. Jiří Diensbier st. s textem prý natolik nesouhlasil, že se kvůli tomu s Havlem rozešel.

A ano, pan Novosad má pravdu i v tom, že emoce vzbudila také monografie Jana Nováka s názvem „Kundera“. Oprávněně. Přestože ji Novosad nazývá „poctivou“, poctivé na ní není skoro nic. Novákův pokus o kvazi-beletristickou biografii opírá autor o „své“ zdroje, které jsou sporné, často „pavlačové“, mnohé již neověřitelné – nežijící. Práce (raději bych použil slovo konstrukce) Jana Nováka, a to ať si pan Novosad přebere, jak chce, byla další v řadě programově plánovaných denunciačních kampaní proti Milanu Kunderovi v Čechách.