Jen namátkou všechna ta kontrolní hlášení, povinné školky, registry, alergeny, nebezpečné stromy u silnic, rizika spojena s pohybem venku (lesní školky a pod), označení a na vše směrnice a značky. Mohl bych pokračovat ještě dlouho, přes střelné zbraně, kouření, točenou dvanáctku na fotbale…, ale pro názornost stačí. To z nás odebírá tíhu volby a rozhodnutí a provádí nás to životem po předem „vyfáborkované“ trase.

Posledním krokem, který tuto mou obavu potvrzuje, je prezidentovo podepsání zákona o zavíračce velkých obchoďáků v čase státních svátků. Nechci polemizovat o tom, že být venku, na výletě či u babičky je smysluplnější, ale to snad každý svéprávný člověk ví a život a čas si podle toho zorganizuje. To není pravomoc státu, to je má svoboda.

Kousek po kousku nám berou svobodu

Toto omezení má i několik otazníků. Když už vzniká, tak proč omezuje jen ty velké obchodníky? V malých nejsou zaměstnanci o kterých se mluví jako o dalším z důvodů této normy? A jsou malé obchůdky ve velkých centrech malé či velké? Bude to opravdu pro dobro zaměstnanců? Vždyť na Hod Boží Vánoční má zavřeno většina obchodů už dnes a bez direktivy a na Nový Rok také. A jak přišli poslanci na to, že to nebudou velké ekonomické ztráty?