Je-li zpráva deníku Právo pravdivá, a není důvod o tom pochybovat, měla by vyvolat mohutnou odezvu. Na místě by bylo, kdyby vláda svolala mimořádné zasedání a vyhlásila stav ohrožení, neboť v sázce je psychické zdraví budoucí české populace.

Ministr školství by měl vytvořit krizový štáb, složený z nejlepších pedagogů, psychologů i psychiatrů a chtít po nich návrhy, jak situaci řešit. Učitelé by měli svolat rodiče a pokusit se zjistit, která pětina oněch psychicky strádajících dětí je právě v té jejich třídě. Jenže nic z toho se nestalo, reakce nepřišla vůbec žádná. Jakoby skutečnost, že dvacet procent dětí je zralých pro psychiatra, bylo něco zcela normálního, asi jako je podle ekonomů normální tzv. přirozená míra nezaměstnanosti.

Jenže ono to vlastně nic překvapivého není. Děti vyrůstají v prostředí, které jim vytvořili dospělí – a to je často vysloveně zdraví škodlivé. Jestliže času pro hru a samostatné objevování světa mají děti stále méně, jestliže jsou od nejútlejšího věku vedeni k tomu, že jen výkon se počítá, jestliže jsou ve škole nuceni k biflování encyklopedických znalostí, jejichž význam a prospěšnost nechápou a jestliže to vše ještě umocní problematické vztahy mezi rodiči, pak je skoro zázrak, když dítě dospěje ve zdravého a psychicky vyrovnaného jedince.