Nejhůře je na tom tradičně Všeobecná zdravotní pojišťovna, které se ztenčily peníze na účtech o dvě třetiny a v rezervním fondu má pouhých 300 tisíc korun. Je tedy prakticky jisté, že nám politici přichystají další hádku na téma, kdo za to může a co s tím. Některá prohlášení znějí až komicky, například když náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek tvrdí, že na vině je ODS tím, že blokuje obměnu správní rady VZP. Rebelové z ODS zase prohlašují, že TOP ministr Heger nedělá žádné pořádné reformy. O jaké reformy má jít, to se můžeme samozřejmě jen dohadovat.

Mnozí ovšem upozorňují na to, že nynější systém zdravotnictví má finanční kolapsy zabudovány už v samotných základech. Trh, který měl zdravotnictví regulovat svou dokonalou neviditelnou rukou, se stal jeho hlavním problémem. Lékaři, pojišťovny, nemocnice, lékárny a farmaceutické firmy přijali roli komerčních subjektů, jejichž cílem je vytváření zisku. Případy, kdy firmy platí lékařům kongresy u moře a zavazují si je tak k tomu, aby pacientům předepisovaly právě jejich léky, je jen špičkou obrovské pyramidy. V jejích základech je profit z nemocného člověka.

Ten je pro zdravotnictví zajímavý, toho je třeba se držet, předepisovat mu drahá vyšetření a léky, vykazovat za to body a kasírovat peníze. Nemocný je ve zdravotnictví vítán s otevřenou náručí – ale nikoli proto, aby byl uzdraven, ale proto, že je zdrojem příjmu. Zdravý člověk je nezajímavý, protože z něj nic nekápne. Zní to cynicky, ale je to tak.