Vídáme je sice často v televizi a na filmovém plátně a jezdí k nám občas na návštěvu i vysoce postavení američtí vojenští a političtí činitelé, ale obyčejného amerického vojáka v plné polní u nás jen tak nepotkáte.
Což je dobře, za normálních okolností nejsou vojáci zapotřebí. Ale dnešní doba není úplně normální, ani mírumilovná.
Jen několik set kilometrů na východ od našich hranic se vede tzv. hybridní válka a cesta amerického vojenského konvoje přes Českou republiku, která má demonstrovat jejich připravenost bránit tuto část světa, se tak stává pozoruhodným katalyzátorem i našeho vnitřního vývoje.
Když před 16 lety vstoupila Česká republika do Severoatlantické obranné aliance, na první pohled se jakoby skoro nic nezměnilo.
Naše armáda se „profesionalizovala“ a podstatně zeštíhlela už předtím, byla zrušena všeobecná branná povinnost a přiblížili jsme se normální evropské zemi v době míru, jak je známe všude kolem nás.
Vstup do aliance byl ale ve skutečnosti něčím víc – naprosto zásadním, možná nejdůležitějším krokem, k němuž se odhodlala naše politická reprezentace po listopadu roku 1989.
Jsme dnes totiž součástí nesmírně silné mezinárodní obranné struktury, která má tak velikou váhu na mezinárodní scéně, že nám už žádná další vojenská intervence zvenčí opravdu nehrozí.
Po tragických zkušenostech německé okupace na sklonku 30. let minulého století a po sovětské vojenské intervenci v Československu roku 1968, které se velmi neblaze zapsaly do života celých generací, si můžeme – poprvé, alespoň v této chvíli – říci, že se něco takového dnes už nemůže opakovat a uvědomit si také, že zřejmě žijeme v mnohem šťastnější době než naši dědové a otcové. Obvykle si to neuvědomujeme, ani to, že idyla netrvá věčně.
Tisíce lidí proto srdečně vítají dnes americké vojáky u nás jako ochránce naší svobody a naprosté většině ostatních občanů americká kolona aspoň vůbec nevadí. Většina z nás tak dobře rozumí našim tragickým historickým zkušenostem a nachází v nich poučení.
A ti, kdo to nechápou, jsou možná, jak řekl bývalý velvyslanec ČR v USA a Rusku Petr Kolář, „buď šílení či zaplacení“ cizí mocí. Anebo jenom neví, co se kolem nich děje.
Průjezd konvoje americké armády přes Českou republiku tak nejspíš přispěje k tomu, že si sami, jakoby mimochodem, lépe než dosud uvědomíme, o jaké hodnoty nám vlastně jde – a kdo jsou naši přátelé či nepřátelé. A to je vždycky velmi užitečné poznání…
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
