Nabízí se logicky otázka, proč odkládat růst sazeb na listopad, když ČNB již dnes ví, že je chce zvýšit. U řady kroků v minulosti současně platilo, že když ČNB dospěla ke shodě, své kroky neodkládala (např. ukončení intervencí). Navíc pro-inflační rizika v posledních dvou měsících vyrostla jako houby po dešti. HDP výrazně překonal očekávání trhů (4,7 % versus 3,5 % v srpnové prognóze ČNB) a je tažen zejména rychlým růstem domácí poptávky. Ta staví především na přehřívajícím se trhu práce - růst mezd zrychlil ve druhém kvartále na 7,3 % meziročně (versus 5,9 % v srpnové prognóze ČNB). To jsou poměrně výrazná pro-inflační překvapení. Současně s tím jádrová inflace zůstává v blízkosti desetiletých maxim (2,6 %). Nebylo by tedy divu, pokud by někteří centrální bankéři měli nutkání zvýšit sazby již nyní.

Proti dnešnímu růstu sazeb ale hovoří pár pádných argumentů, které v nedávném rozhovoru zmínil hlavní ekonom ČNB Tomáš Holub. ČNB je podle jeho slov rozhodnuta jít se sazbami vzhůru “plynuleji” než naznačuje prognóza nebo nejnovější data. Nebude chtít pravděpodobně rychlým růstem sazeb dvě zasedání po sobě vyvolat dojem, že jednoduše zaspala. To by mohlo vést trhy ke zbytečně agresivním sázkám na další utahování měnové politiky. A ostatně ani by to neodpovídalo stylu bankovní rady pod taktovkou Jiřího Rusnoka, která doposud působila spíše rozvážným dojmem. I proto podle nás centrální bankéři spíše počkají do listopadu, až veškerá překvapení zpracuje analytický aparát centrální banky a dá bankovní radě na stůl novou prognózu.

Reakce trhů: