Včera výnosová prémie vůči německým protějškům vyskočila na více než čtyřletá maxima (k 80 bps – viz graf). Ve francouzském případě přitom rozhodně nelze svádět vinu na ekonomické fundamenty - inflace zůstává podobně jako růst v druhé největší evropské ekonomice při porovnání s Německem skoro poloviční a vyšší výnos jednoznačně odráží vyšší riziko. I když rizikové prémie šly vzhůru i na jiných trzích (například v Itálii) a částečně mohou také odrážet obavy z blížícího se konce měnové expanze v eurozóně, ve Francii se situace zhoršila nejrychleji.

Svoji roli bezesporu sehrává politika a rostoucí šance radikální pravice (Marine Le Penové) na vítězství v prvním kole francouzských prezidentských voleb - ta v průzkumech od začátku ledna nepřetržitě vede. A trhy moc neuklidňuje, že v druhém kole jsou podle odhadů šance radikální pravice na vítězství zatím nízké. Současně se po vítězství Donalda Trumpa odmítají spolehnout na to, že “extrémní plány” jsou dobré pouze pro předvolební kampaň a po volbách jednoduše skončí “v šuplíku”. Největší obavy pochopitelně vzbuzuje plán Marine Le Penové opustit eurozónu, a to zejména mezi dluhopisovými investory. Le Penová by chtěla nahradit společnou měnu euro vzájemným systémem národních měn podobných ECU (předchůdci eura). Hlavní změnou by byla možnost národních centrálních bank provozovat nezávislou měnovou politiku a povolit fluktuaci národních měn (v rámci dohodnutých bariér). Jak již ukázala jednou historická zkušenost, takový systém by byl (i v případě, že by na něj ostatní členské země kývly) nestabilní a dříve nebo později by vedl k znovu-zavedení volně plovoucích národních měn. Marine Le Penové by to asi nevadilo a druhým “dechem” dodává , že by před tím chtěla take všechen francouzský dluh převést do “nového franku”, a tím pádem ho znehodnotit.